mésti, metu, mete ipf.
1. co (kamení ap.) kam házet
2. kým ap. házet, pohazovat
3. expr. kam pohybovat se, zvl. splašeně (?)
4. co (podlahu ap.) ap. mést, zametat, „pomietati“ 1; též fig.
Autor: Petr Nejedlý
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
mésti, metu, meteš, impftiv., metati, mésti, werfen, kehren; stsl. mesti verrere. — Vece (múcha) mravenci: …sebú piesek ostrý hňeteš, když po piesku sem tam meteṡ Baw. 85. — metiech duch mój, scopebam spiritum ŽWittb. 76, 7, metyech ŽPod. tamt., metíech ŽGlossKlem. tamt., pomietach ŽKlem. tamt. Scopo id est domum mundare, mieſti chwoſſtiſſtiem (m. místi, mésti) Lact. 229b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².