berla, -y f.
dolož. též dial. brla, -y f.
sr. lat. ferula a sthn. ferala
1. čí (pastuší ap.) berla, (opěrná) hůl
2. opěrná, podporu poskytující tyč
3. tyč, prut, hůl
4. berla, ozdobná hůl biskupova (zvl. jako symbol biskupské hodnosti)
5. (od)znak vysoké moci, důstojnosti, úřadu, zvl. královské žezlo
6. berle, opěrná hůl pro nemocné a chromé
Dolož. též jako vl. jm. osob.
Autor: Kateřina Rysová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
berla, dial. brla, -y, fem., z lat. ferula = Zweig, Ruthe; vl. suchá větev, pak metla: svrchek berly, Esther osculata est summitatem virgae Ol. Esth. 5, 2; (sv. Prokop, vypovídaje Němce do kláštera jeho vniklé) v rucě berlu držieše, jíž nemilostivě Němcě tepieše Hrad. 27a; berla ferula Boh. min. 23a. — Sceptrum: berlu biskupovú Pulk. 32a; berlu sceptrum HusKázB. 2a; nebude otnesena brla ot Judy sceptrum Lit. Gen. 49, 10; brlu otcě tvého sceptrum Ol. Num. 18, 2. — Berla pro podporu při chůzi: na dwu berlu až do smrti chodil Sal. 481.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
berla, brla f. suchá větev, metla; odznak duchovní (biskupské nebo opatské) moci, berla
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.