|
|
jhřec, jhercě m. též hřec, hercě m. pozd. též heřec, hercě (?) m. k jhráti 1. herec, mim, kejklíř, žertéř ap., kdo baví lidi (zvl. předváděním něčeho) 2. hudebník, kdo hraje na hudební nástroj 3. lichotník, pochlebník, kdo předstírá (hraje) obdiv, úctu ap. Ojed. dolož. též jako vl. jm. osobní. Sr. jhércě, jhráč, jhrajúcí 2, kejkléř, pochlebník 1, polizač 2, žertéř Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024).
jhřec, hřec, (j)hercě, masc., herec, kejklíř, Spielmann; stsl. igrьcь scenius, histrio, aleator. — V takém veselí, jakéhož nigdy nejměli ot herczow, ot metcóv všakých AlxB. 5, 33. Veliké vojsko s sebú lidí jmějiechu s trubači a s bubenníky, s hercy i s svými rútníky Baw. 275. Piščci, hudci a jiní herczi ioculatores Mill. 62b. K herciem jej (Mikol Davida) přiekořizlivě rovnala Kruml. 57b. Židovstvo Krista viece než hercie nepoctili tamt. Bieše jeden ghrzecz opilý Hrad. 95a; ktož herczom dary dávají t. 97a. yherczom dary dal Pulk. 172b. Dali oř heṙcom Mart. 62a. Jako herczom, ženám na freji atd. HusPost. 138b. Histriones kajkléři, herczy GlossA. 55b. ghrzecz histrio Prešp. 1049, hrzecz též Rozk. 1789; herżecz mimus SlovKlem. 64a. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jhráč, hráč, -ě, jhřec, hřec, (j)hercě, hercě, jhercě, -ě m. hráč, herec, kejklíř Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jhřec (g. jhercě), hřec m. = herec, hráč, kejklíř Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|