polizač, -ě m.; k polízati
1. mlsoun, kdo si libuje v něčem žádoucím: ligur polyzacz MamUKA 27b; mimus heřec, polizacž SlovKlem 64a (lotterer podle Ryby čteno jako lecker DiefGlos 361) ║ obnažen jest, jako by obnažen byl jeden z polizacżow BiblPad 2 Rg 6,20 (z oplzlých ~Praž) de scurris mlsných kocourů, nestoudníků (pod. SlovOstřS 114 scurilis)
2. příživník, zvl. patolízalský, pochlebník: zdali nevídáš polizacze a komorníky panské, kterak s velikú pilností…tobolek svých pánóv ostřiehají Hugo 251; pištcóm, pochlebníkóm, polizačom zbožie Kristovo dáváme HusVýklB 56a; parasitus polizacz SlovOstřS 100; jestli že by jedna z nich polizače neb lotra pojala PrávJihlA 96a (pejor.); k zrádnému [jednání] falešných některých súkromních a tajemných žalobníkóv a polizačóv Všeh Jireček 417
3. kdo napomáhá k zlu pro zisk („pochlebník“ 4, sr. „oblehčenie“ 5): to bývá do těch polizaczuow, ješto…vidúc, ano se proti bohu děje, mlčie, netreskcí RokLukA 182a; mnich, nešlechetný polizaċz, pravdy nepoví, vniž pochlebí, pohladí RokPostB 472
Sr. pochlebník