jhráč, -ě m.
dolož. též hráč, -ě m.
k jhráti
1. čeho („jhry“ 3) hráč, kdo se (kratochvilně) baví hraním nějaké hry podle pravidel
kdo hraje hazardní hry
2. herec, mim, kejklíř, žertéř ap., kdo baví lidi (zvl. předváděním něčeho)
3. kdo se baví, veselí a žertuje (často až nevázaně)
K 2: jen slovníkové doklady za lat. gesticulator, lusor. Sr. jhřec
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
jhráč, hráč, -ě, masc., hráč, kejklíř; ze jhráti, v. t. (Rúšcě), jimižto hraczy… své stydkosti zastierají Comest. 12a. Hánce confusor, hracz lusor…, kajkléř apparator Prešp. 1063. (Syn můj) jest hracž a mne neposlušný KolCC. 41a (1558).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jhráč, hráč, -ě, jhřec, hřec, (j)hercě, hercě, jhercě, -ě m. hráč, herec, kejklíř
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jhráč m. = hráč, kejklíř
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.