jhrajúcí adj.
dolož. též hrajúcí adj.
k jhráti
1. bibl. posměvač, kdo se (někomu) posmívá, vysmívá
2. bibl. čím, v co (hudební nástroj) kdo hraje na něco, kdo vyluzuje zvuk z hudebního nástroje, hudebník
Sr. jhřec, posměvač 1
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².