pochlebník, -a m.; k pochlebný
1. pochlebník, kdo se snaží zalíbit neupřímným lichocením: pochlebnik adulator KlarGlosA 1130 (De communibus speciebus); pochlebnyczi sú ochechule, lidi sladkými řěčmi svodiec GuallCtnostK 203; proti pravdě…pochlebnik chválí člověka v oči…Česky pochlebnik zvláště slóve ten, jenž pro chléb…člověka chválí HusVýklB 102b; milostníci, pochlebnicy, kořistníci zavodie lidi KorMan 181b ║ nemluvíš [Homére] jako přietel pravdy, ale svého přirozeného jazyka pochlebnik TrojK 147a nadržovatel (sr. pochlebiti 4); scartator pochlebnik SlovVodň 70b příživník; v. též omlúvač. – Sr. pochleba, polizač 2, lahodník
2. (čí) oblíbenec, zvl. přisluhující důvěrník: králóv služebník…, jeho pochlebnik TristB 167b; vysoké lidi tlačí a nízké, zlé své pochlebniky vyzdvihuje ŽídSpráv 84; také se sešli pochlebnicy a múdří řečníci, kterýchžto povolav, vypravil všecky věci AlbnCtnostA 18a
3. bibl. pokrytec, licoměrník: Pochlebnyci [tj. zákoníci a farizeové], dobřě jest prorokoval o vás Izaiáš BiblDrážď Mt 15,7 (pokrytci ~Ol, licoměrníci EvVíd, poknířenci ~Zimn, poknirníci ~Ol, pokníření ~Rajhr) hypocritae; Pochlebnyk usty oklamává svého přietele BiblOl Pr 11,9 (ošemetný ~Lit, ošemetník ~Pad, člověk lichý ~Praž, utrhač EvOl) simulator
4. [v charakterizaci kněze ap.] svůdce, kdo svádí ke zlu, zvl. zištnou shovívavostí: ti pochlebnijczy [tj. špatní kněží] odvodiec lidi, aby v utrpení nepracovali ŠtítSvátA 206b; christologus pochlebnyk SlovOstřS 121, pod. SlovKlem 91a; pochlebniczy, ješto řiekají: A což to vadí, že…zmeškáš kázanie RokLukA 177b
Sr. polizač. – K 1: sr. též adulatorculus pochlebníček (VodňLact A7a)