|
|
|
jen, jeho pron., f. jě, jie, n. je, jeho jenž², jehož pron., f. jěž, jiež, n. jež, jehož jenžto², jehožto pron., f. jěžto, jiežto, n. ježto, jehožto 1. pron. demonstr. ten 2. pron. pers. on v gen. „(je)ho“, „(je)jie“ ve funkci pron. poses. 3. os. jeho, její 3. pron. relat. jenž, který Tvary nominativu demonstr. a pers. ve staré češtině nejsou doloženy, užívají se tvary nominativu zájmena on. Jako relat. se vyskytuje jen zřídka a ve starých dokladech. Sr. on, jenž Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024). 
jenž¹, jehož pron., f. jěž, jiež, n. jež, jehož jenže, jehože pron., f. jěže, jieže, n. ježe, jehože jenžto¹, jehožto pron., f. jěžto, jiežto, n. ježto, jehožto jenžť, jehožť pron., f. jěžť, jiežť, n. ježť, jehožť ojed. ďenž, ďehož pron., f. ďež, diež, n. ďež, ďehož k jen pron. 1. relat. jenž, který, což; uvádí vedlejší větu blíže určující některý ze členů věty hlavní 2. relat. kterýžto; uvádí vedlejší větu blíže určující některý ze členů věty hlavní, ve vedlejší větě stojí v pozici přívlastku 3. relat. což; uvádí vedlejší větu blíže určující okolnosti ap. věty hlavní 4. relat. abs. dolož. též v kombinaci s anafor. zájmenem co 5. ve funkci partik. navazovací a on, a ten; uvozuje větu popisující další děj 6. jímž – tiem čím – tím 7. jímž tiemž, jímž týmž stejně Dolož. též ďešto. Dolož. též výskyt ve funkci interrogativ, způsobený chybným překladem interrogativ latinských; v. J. Bauer, Vývoj českého souvětí, 1960, s. 165. Sr. čso, ješto, jako, jaký, ježto, který, kto Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024).
jež pron. v. jenž Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024).
jež konj. v. ež Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024).
jež, -ě m. Nečetné doklady ve starých památkách. Sr. ježek 1 Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024).
jež, -ě, masc., ježek, Igel; stsl. ježь erinaceus. — yeſſ irinacis (m. erinaceus) MVerb.; útočišče gezom herinaciis ŽPod. 103, 18. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
1. jež, ježe, relat. absol., = nč. ob. co (též relat. absol.); vlastně sing. neutr. nom. akk. jež quod, skleslé v relat. absol. Srov. ješto. V dokladech za náležité jěž nebývá jisto, je-li jež absol., či skleslou jotací. — Bývá místo náležitých tvarů zájmena vztažného masc. jenž qui, fem. jež quae, neutr. jež quod atd.: mieč okrúhlý, gez obrovnán na všě úhly AlxV. 982, jež m. jenž; (Neguzar) oboři sě po Filotě, gyez juž bě u velikém potě, hna na ň s uostrú bradaticí… a snad by ho tu byl zabil, by jemu rány neoslabil Amyntas, yez ščít navrže t. 1698 sl.; — mast…, geze sstúpí u bradu ŽKlem. 132, 2, ježe, jež m. jěž; řěka, ies z rájě vytieká AlxH. 1, 20; — takž tu… smirt vzěsta, ges najlepšie z těch tu biesta AlxB. 3, 30, jež m. jěž; — za vozem (Dariovým) jediechu, gez rodina králi biechu AlxV. 1234, jež m. již; (Alexander) ztrati těch třetinu, gyez v tom piesce stonuchu t. 2189; (Darius) jmieše tisíc buvolóv, gez na voziech věžě táhniechu t. 2274; — a bývá dále místo vztažného příslovce, spojkou: od toho dne, gez póhon byl svědčen Rožmb. 76, jež = nč. co, kdy; — že mě odtud sehnal, gez má dědina nenie t. 43, jež = nč. co, kde; nepohnal-li ho (póvod žalovaného) z Rožďalovic, gez s ženú sedí, proto póhon sšel (=je neplaten) t. 44. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. jež, conj., že, dass, v. že. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jenž(to) jenž, jenžto, m. jěž(to) jěž, jěžto, f., jež(to) jež, ježto, n. zájm. který, jenž, jenžto; a ten; co; jenž mu jemuž, jenž jej jejž, jenž v něm v němž ap.; spoj. (užívá se též absolutně, bez mluvnické shody) proto, a proto, pročež, že: svědčí svatý Lukáš, jenž jeden bohatec bieše že byl; či nevieš, jenž mám moc tě pustiti ( v. též ješto) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jež, ježe zájm. vztaž. (užívá se též absolutně, bez mluvnické shody) co, jenž, jež, který: mieč okrúhlý, jež obrovnán na všě úhly; za vozem jediechu, jež rodina králi biechu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
že, ž, ježe, jež spoj. že: vědúce, ž posvěcují ženy jich bohóm cizím že jejich ženy obětují cizím bohům; protože, poněvadž; by, kdyby; že by aby; a že a to: ten nic neví, a že proto, že …; zesiluje spojku ale: ale že děl svatý Pavel ( v. též ež spoj., -ž, -že část.) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jež m. = ježek Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
jež conj. = že, poněvadž Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
jež(e), jež, ježe relat. absol. (sr. nč. obecné: co) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|