2. jen masc., z jь-nъ, jě fem., z ja, je neutr., pronom., stsl. i- (z jь), ja, je. Je významu původně ukazovacího = ten, ta, to, is, ea, id; ve významu tom objevuje se nejčastěji v platnosti zájmena třetí osoby kromě nominativů on, ona, ono atd.; a přijímá časem — změnou formy souřadné (parataktické) v podřadnou (hypotaktickou) — význam vztažný = který, -á, -é, qui, quae, quod. Po předložkách bývá ň- za j-. Při tvarech významu vztažného, zřídka jindy, bývají enklitické přívěsky -že, -ž, -ž-to. — I. jen, jě, je, pronom. demonstrativum, ten, der, is. Kto stačí, by vše vypravil a vše obmyslil! Protož gen žaltářník, zře na moře, pokřikl řka: »Divné uloženie moře« atd. ŠtítBud. 34 (doklad nejistý, gen snad omylem m. jest). (Děti), kto ge vie, kak se polúčie na smysle, kto ge vie, bude-li s nimi (matka) v milosti či-li v nemilosti Štít. uč. 41a (proti tomu ŠtítMus. 12b: kto to vie), kto je vie = kdo to ví. To rozumná nauka japá (pozoruje), kak jest cél ot čeho; ale smysl ižádný geho nevie, z čeho atd. Kat. v. 1369, smysl jeho nevie = toho neví. Bóh geho poraz, ktož j’ho (mistra, mastičkáře) hanie Mast. 63, jeho, toho poraz. Kristus mlčal jest toho, jímž sě j’ znal, abychom mlčěli také geho zlého, ješto j’ pravda Štít. ř. 144a, jeho, toho zlého. Viděl-li by (ty) osla geho, jenž tebe nenávidí odientis te BiblA. Ex. 23, 5 a Ol. tamt. (Město) Jerusalem slúží gemu, jehožto ukřižovalo Pass. 307, jemu = tomu; při trhu dosti jest gemu, kto by přijal, do desk poslati VšehK. 110a. Aby otlúčili gye, již zkušeni jsú střiebrem eos, qui probati sunt ŽWittb. 67, 31, jě = ty. Podobni budú gym, již činie to illis, qui faciunt t. 134, 18, jim = těm. (Ježíš) činieše znamenie nad nimi, kteříž nemáháchu super his, qui infirmabantur Koř. Jan. 6, 2, nad nimi= nad těmi. — Význam demonstr. drží se i při enklit. -ž(e), v jen-ž: Phares jednomu jmě bieše, druhý Elifar slovieše, genz byl ot Egypta hrabie a sen pak z Syrska markrabie AlxB. 3, 33, jenž a sen, oboje demonstr., u Gualth. 5, 30–31: Eliphas iaculo, Pharos ense…, Aegyptius hic, Syrus ille. A w nyz hodinu, jenž mluvieše Saul, stal sě jest hluk Ol. 1. Reg. 14, 19, v niž = v tu hodinu. Ze všěch ujide jediný Straba, tú radú, již gemuz bieše dala baba DalC. 20, jemuž = jemu. Nepřátely jeho zobláču hanbú, ale na nemz vzektve svatost má super ipsum autem ŽWittb. 131, 18, na ňemž = na ňem. Co jest do toho, gdaž jsú (tvoji bojovníci) měkci vniž mák zralý, w nychz máš u boj statek malý AlxV. 1093, v nichž = v nich, v těch. — II. je- gen. jeho atd. masc. neutr., ja- gen. jie fem., pronom. personaleer, sie, es, v. on, ona, ono. — III. jen, -že jenže, -ž jenž, -ž-to jenžto, pronom. relativum, jenž, který, welcher. Krále mého, gen jest v svatém qui est ŽWittb. 67, 25, jen, jenž; pochválen hospodin, gen nedal nás v jětie qui non dedit t. 123, 6; šli anjela, yen učiní cestu před tobú mitto angelum, qui EvSeitst. Mat. 11, 10; ty jsi, gen přijíti máš Comest. 231b; všecko jednomu na chválu, gense to čta věc za malú sobě ni nám odpočine AlxH. 10, 7; ten, genze větróm káže EvSeitst. Mat. 8, 27; genſ jest Túl. 28b; anjelík, ienſ u bláti (m. blátě) sě válé Příp. sv.-jiř.; vosk, ienzto plove ŽKlem. 57, 9; — z toho, yeſe činíš Kunh. 147b, ježe, jež, sing. nom. akk. neutr.; ies sě stalo Jid. 11; na neſto budeš mieně Pil. d; stvrď to, gez si učinil v nás ŽKlem. 67, 29; — ovcě, giez zahynula quae periit ŽWittb. 118, 176, jěž, sing. nom. fem.; (krve), giez prolita jest t. 78, 10; — liudu, ienz si vykúpil quem redemisti ŽKlem. Moys. 13, jenž, jejž, sing. akk. masc.; den, ienſto jest učinil hospodin dies, quam t. 117, 24; v dól, genz učinil foveam, quam ŽWittb. 7, 16; kámen, ienzto sú potupili quem ŽKlem. 117, 22; kamének, genz byl vzal quem Pror. Isa. 6, 6; potom (král při korunování) vezme meč a jej bohu offěruje, jenž hrabie, kterýž tu státi bude, vyplatí a před ním ponese Kar. 93; buoh…, mimo nenz nice nezbylo Kat. v. 1776; kbelík, w yenzto tu miezku (mízu) sbierají Mill. 105b; zájem, geyz jest vojsko zachytilo Ol. Num. 31, 32; (déšť), geyzto hospodin ssielá t. Deut. 11, 12; já ť sem bratr váš, gieyž ste prodali t. Gen. 45,4; — (čest), yuz jemu písmo vydává ApD. 106, juž, jiuž, již (odchylkou zdlouž. jíž), sing. akk. fem.; na cěstě, yuz zvolil ŽWittb. 24, 12; dušě má, giuſto si vykúpil ŽKlem. 70, 23 tvář, giuzto jest miloval t. 46, 5; (věc), pro nyuz sě dálil Hrad. 43a; (matka), gizto buoh navrátil Pass. 290; přiezn, gijzto ste měli t. 331; mysl, gijzto sú od boha vzeli Štít. uč. 70b; — gehoze diela činíš cuius opera facis HomOp. 152a, jehože, jehož, sing. gen. (akk.) masc. neutr.; ot nehoſe naše krščenie jménem nazváno Ostr.; yehoz diel ŽGloss. 121, 3; nad syna…, iehoz si potvrdil sobě ŽKlem. 79, 18; rod, gehozto jest hospodin t. 32, 12; člověk…, w nyehozto úfajiech t. 40, 10; dělník, nanhozto požehral pán té vinnice Štít. ř. 110a, na ň’ hož; — (búřě), gies sě byli lekli ApŠ. 112, jiež, sing. gen. fem.; (žádost), giezto nejmieval Jid. 78; by Čech …na téj hořě, z nyez všicku zemi ohleda DalC. 2; — blažený muž, gemuzto hospodin nepomieni hřiecha ŽKlem. 31, 2, jemuž; jáz to dobřě vědě, yemuz býti vašiú hospodú DalC. 4; — v tom městě, w gems súd bývá Rožmb. 20, v jemž, v ňemž; dne, w nemz vykúpil jě ŽWittb. 77, 42; — z země, gieyz diechu Charvati jmě DalC. 2, jiejž, niejž atd., sing. dat. lok. fem.; tu čiešu…, o neyes (sic) syn boží mluvieše DalH. 30; zemie, gieſto Charvati jest jmě DalC. 2; hora, w niez si bydlil ŽWittb. 73, 2; cěstu, po niez bych chodil t. 142, 8; na cěstě, na nyezto choditi budeš ŽKlem. 31, 8; cěstu, na nyzto bych chodil t. 142, 8; noc, w nizto přějdú zvieřata t. 103, 20; — rúcho, gimſto sě odievajiú ŽKlem. 108, 19, jímž; — na cěstě, yuz budeš choditi qua gradieris ŽWittb. 31, 8, júž, jiúž, jíž; pomsta, gijz si nás trápil Modl. 9b; — jsva bratřencě, giezto našě matka mní, bychvě u moři utonula Pass. 290, jěž, du. nom. akk. masc.; — dvě dceři, gijzto měl Gallikan, krščeně nalezl Pass. 282, již (odchylkou zdloužené jíž), du. nom. akk. fem. neutr.; — dvěma konšeloma, yuz sě komorník dokládá Rožmb. 20, júž, jiúž, jíž, du. gen. lok.; — gimazto s. Petr počě rozprávěti Pass. 290, jimaž, du. dat. instr.; mezi nimazto řebříma t. 418; — všicci, gy úfají ve ň omnes, qui ŽWittb. 33, 23, ji, již, plur. nom. masc.; gize po druhé narodili smy sě HomOp. 152a; gizto ve ň úfajiú qui sperant ŽKlem. 33, 23, — sľuby mé, giez rozloži(la) rty má ŽWittb. 65, 14, jěž, plur. akk. (nom.) masc.; — vlasti, giez tebe neznaly ŽWittb. 78, 6, jěž, plur. nom. akk. fem.; vlasti giez si učinil t. 85, 9; — královstvie, giez jména tvého nevzývaly ŽWittb. 78, 6, jěž, plur. nom. akk. neutr.; giez mi jsú pověděna t. 121, 1 ; — w gychto ſwyeſlech in quorum domatibus Pror. Jer. 17, 13, jich, jichž, plur. gen. lok.; v roviech, gichze nenie pamět ŽWittb. 87, 6; letóm, w nichzto viděli sme zlosti ŽKlem. 89, 15; — gymſe královstvo jest upraveno Túl. 91a, jimže, jimž, plur. dat.; oni…, gymze sem přisahal ŽWittb. 94b, 11; kóň a mezh, gimzto nenie rozum ŽKlem. 31, 9; — gijmyzz (slovy) Štít. ř. 7b, jimiž (odchyl. zdlouž. jímiž). — Bývá někdy přívlastkem, jako který: událo sě mu (s. Arnulfu) do města Trířě jeti, gyezzto město v svém poručství mějieše Pass. 330, ježto město = nč. kteréžto město atp.; gijzto věc uslyšav t. 464; w nemzto vládaní… všě své věci pořádně pósobieše (s. Arnulfus) t. 329; w nyezto bolesti (kněžna) dietě porodivši umřěla t. 338; diábel žalováše (na člověka) a řka: Já ť sem jěšitenstvie, gymzto s’ ty hřiechem rozličně hřěšil Pass. 397; mezi nimazto řebříma t. 418; gymzto hodóm t. 477; w nychto knihách Mat. 2. — Gims (Jachim) smutnějie chodil, tyem bóh skot j’ho viece plodil LMar. 8, jímž-tiem, čím-tím. — Proto zákon, nám jemu rovně otplatiti gymz tiemz, jako on trpěl mile, takež my Alb. 4b, jímž tiemž, jímž týmž, = stejným, stejně, podobně; mali dicunt: gymz tymz, id est, si alter mihi bonum facit, ego illi similiter HusKázD. 92a; třetie pokánie jest, aby (člověk) sě kál gymz tymz Modl. 71a (podle výkladu tam dále následujícího, kdo na př. hřešil pýchou, má se káti pokorou atp.); co jest to, káti sě gymz tymz tamt. — Některé tvary ustrnuly jako absolutiva a někdy staly se i spojkami; v. jenž, jež a ješto.

1. jenž, jenže, pron. demonstr., relat., v. jen 2.

2. jenž, -to jenžto, relat. absol., = nč. ob. co (též relat. absol.). Sing. masc. nom. (akk.) jenž brán absolutivně, t. j. bez náležité kongruence syntaktické, pro všecky rody, čísla a pády; pád bývá někdy vyjádřen přidaným demonstrativem. — Památen jest byl slova…, ienz jest měl k Abrahamovi verbi, quod habuit ŽKlem. 104, 42, jenž m. sing. neutr. jež; dielo, ienz si dělal opus, quod operatus es t. 43, 2; tělo, genz pro ny těžce trpělo NRada 312; rúcho, ienzto snědeno bývá ot molu ŽKlem. 142b; jehňátko, genz k smrti vedú a genz úst neotevře Alb. 11b; to ti naposled povědě, genz k tvéj čsti najlepšie vědě AlxV. 286; — ovcě, ienzto hyne ovis, quae periit ŽKlem. 118, 176, jenž m. sing. fem. jěž; (bohyně), genz vládne milostí AlxV. 737; řěka, genz Meothides slove t. 608; kněžna, genzto těžka bieše Pass. 338; — žena, genz s’ mi dal tovařišku mulier, quam dedisti Lit. Gen. 3, 12, jenž m. sing. fem. akk. již; Mechtyldu, genz pojal vratislavský vévoda Pulk. 160a; — s toho hradu, genz Hrádek dějí Pulk. 81a, jenž m. jemuž; — (ti), genz mútie mě qui tribulant ŽWittb. 12, 5, jenž m. plur. nom. masc. již; nám nebožátkóm, genz smy z země učiňeni Alb. 13a; blázni, genz sě bojie NRada 161; — prorokuov, genzto já šli quos mitto Pror. Jer. 26, 5, jenž m. plur. akk. masc. jěž; — (věci), genz k bohu příslušejí Alb. 13a, jenž m. plur. fem. jěž; — těch, genz jest počal Ježíš činiti quae coepit Lit. Skutk. 1, 1, jenž m. plur. neutr. jěž; to ť jsú přikázanie, genzzto přikázal hospodin Ol. Lev. 27, 34. — Záviše v tom klášteře, genz gey založil, pohrabán Pulk. 162b, jenž jej = jejž; dub, genz gey nazývají dryp Mand. 26a; — viděnie, genz ge (apoštol Jan) viděl Tkadl. 11a, jenž je = jež; — Alexander, vida jednú moc svú velikú, genz gi měl na světě, kázal atd. tamt., jenž ji = již; tvá nenávist, genzto gi ke mně máš t. 12b; pro hrdost, genz gi má t. 19b; pro opatrnost, genz gi měla t. 14a; té příhody, genz gi slýchala tamt.; pro šlechetnost, genz w ni úfá t. 19b, jenž v ni = v niž; — pro všechnu radost, gens mě gie zbavilo t. 5a, jenž jie = jiež; pro tvú prosbu, genz gie nic nešetříme t. 36b; — do města, genz mu dějí Saba Mand. 25a, jenž mu = jemuž; — mnohým to tak protivno slyšeti, genz w niem jest spasenie NRada 263, jenž v ňem = v ňemž; přeščastný svět, genz na niem kdy jest takéžto přešlechtilé stvořenie Tkadl. 9b; — měrú, genz gi měříte, ta ť vám odměřena bude t. 3a, jenž jí = jíž; — těch dobrých obyčejóv, genz sem gie byl shledal t. 13a, jenž jě =jěž; ty moci, genz on (diamant) ge měl t. 5b; všech nedostatkóv, genz ge člověk na sobě má t. 17a; — těch (libostí), genz gich mocen sem t. 8a, jenž jich =jichž.

3. jenž, conj., že, dass; relativum absol. jenž vtištěno ve význam spojky že. — A protož, genz Josef bieše ot národa Davidova pošel, pojem Marii… z Nazareta do Betlema s ní šel Pass. 46, protož, jenž bieše = proto, že bieše… Svědčí svatý Lukáš, genz jeden bohatec bieše, ten atd. Vít. 42a, svědčí, jenž bieše = že bieše; za to sem měla cěle, genz by jej (židé Krista) byli pustili t. 50b, jenž by = že by byli pustili; či nevieš, genz mám moc tě pustiti a také tě mohu mučiti? t. 52b, jenž mám = že mám ; když uzřěchu, genz nemuož kříže nésti, kázachu Šimonovi atd. t. 53b, uzřěchu, jenž nemuož = že nemůže nésti. V ten den vy poznáte, genz jsem já u mém otci Krist. 90b. K tomu radování mohlo by nás přichýliti to, genz bóh jest studnicě všie dobroty Alb. 39a. Tehda pojide řeč…, genz mládenec staré poklady nalezl OpMus. 22b. Věz to bez pochybenie, jenž jest on byl múdrého přirozenie Trist. 186; když uzřechu, jenž Tinas plakáše tak žalostivě, pykáchu jeho t. 196.

jenž(to) jenž, jenžto, m. jěž(to) jěž, jěžto, f., jež(to) jež, ježto, n. zájm. který, jenž, jenžto; a ten; co; jenž mu jemuž, jenž jej jejž, jenž v něm v němž ap.; spoj. (užívá se též absolutně, bez mluvnické shody) proto, a proto, pročež, že: svědčí svatý Lukáš, jenž jeden bohatec bieše že byl; či nevieš, jenž mám moc tě pustiti (v. též ješto)

jenž(e), jenž, jenže, ježto, ješto pron. = což, čehož; jenž jej = jejž; jenžto ji = kterou; ješto v nich = v nichž atp.; ješto tam = kdež; — kdy, když; — ve význ. spojky = kdežto, ježto, že; jímž — tiemž (týmž) = stejně, podobně

jenž conj. = že