ježek, -žka/-žku m.
k jež
1. bodlinaté zvíře, ježek
2. ježek, bodlinatý plod ap. rostliny n. stromu
Dolož. též jako vl. jm. osobní
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 20. 5. 2024).
ježek, -žka, masc., Igel; demin. z jež. — Dám jě u vládanie gyezkowy ericii Pror. Isa. 14, 23. Útočišče giezkom erinaceis ŽWittb. 103, 18. — gezek ericinius Pror. Isa. 34, 11, ericius Vít. 94a, erinaceus Prešp. 474, Rozk. 928 a RVodň. 59a; cirogrillus (choerogryllus) MamA. 18a; giezzek ericius Ol. Sof. 2, 14; gieżek choerogryllus t. Lev. 11 , 5. — Strom Sluncuov… nenese ovoce, ale má na sobě některaké giezky neb šupiny jakžto kaštan, ale v nich žádného ovoce nenie Mill. 21b, t. j. ježky, ježek = plod s obalem bodlinatým, jako je na př. na kaštanech; v textě lat.: arbor… fructus non producit, sed facit *cricios, var. *circios, omylem m. ericios. — Příjm.: Gezek TomZ. 1436 n 273.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ježek, -žka m. ježek; plod s bodlinatým obalem (jako je např. na kaštanech)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ježek m. = bodlinatý povrch (na př. obalu kaštanu)
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.