|
|
|
ješto v. ježto pron. Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024). 
ješto v. ježto konj. Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024).
ježto pron. ješto pron. k jenž relat. abs. který, jenž, co (hovor.), kde, odkud, kdy ap., s korelativním „ten“ kdo(ž), co(ž); v odkaze na obsah věty řídící což; připojuje větu obsahující bližší určení děje věty řídící Dolož. též archaický tvar ďešto (ti, ďešto malženstvie jsú otpověděli sě Túl 25b qui). – Někdy nabývá významových odstínů adverbiálních, zvl. kauzálních (žádal práva k svému vražedlníkovi, ješto otce jeho z tohoto světa svedl NaučBrn 107; byť moji mohli v pokoji dobří býti, ješto k Táboróm nehledie ListářRožmb 1,36 (1421); zlých lidí mámy se varovati, ješto nám se posmievají RokJanB 59a). – Etymologické dělení na pron. a konj. (v. ESSJ 2, 289–293, GbSlov s. v. jež) se v historické době stírá: nelze jednoznačně určit, z kterého východiska se vyvinul který význam; jediný rozdíl je v (ne)přítomnosti korelativa v řídící větě a především referenčního zájmena ve větě uvozené heslovým slovem Sr. ježto konj. Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024).
ježto konj. ješto konj. něžto konj. k ež 1. s větou obsahovou že, kdy, jak, kterak, s kondicionálem aby; připojuje větu specifikující obsah řídící věty 2. čas. když; připojuje větu vyjadřující časovou okolnost děje věty řídící; (o ději bezprostředně předcházejícím) jakmile 3. kond. jestliže, když, pokud; připojuje větu, jejíž děj podmiňuje uskutečnění děje věty řídící 4. konces. i když, ačkoliv, třebaže; připojuje větu s dějem protikladným k podmínce pro uskutečnění děje věty řídící 5. kauz. protože; připojuje větu zdůvodňující děj věty hlavní 6. účinkově-konkluz. (tak,) že, s kondicionálem aby, jak; připojuje větu s dějem pojatým jako možný výsledek děje věty řídící 7. měrově-konkluz. takže, s korelativním výrazem míry že; připojuje větu s dějem pojatým jako důsledek děje věty řídící 8. kopul. přičemž, a (to), s tím, že; uvádí hypotakticky připojenou větu s dějem obsahově rozšiřujícím n. shrnujícím děj věty řídící 9. kopul. „ježto potom“ načež, a teprve, se záporem a již; uvádí hypotakticky připojenou větu s dějem bezprostředně časově následujícím po ději věty řídící 10. adverz.-konfront. kdežto, zatímco; uvádí hypotakticky připojenou větu s dějem protikladným ději věty řídící 11. adverz. avšak, jenže, se záporem aniž; uvádí hypotakticky připojenou větu, jejíž děj je v rozporu s dějem věty řídící 12. konkluz. čímž, a tím; uvádí hypotakticky připojenou větu, jejíž děj vyplývá z děje věty řídící 13. ve funkci pron. relat. s referenčním osobním zájmenem jak, co (hovor.; „ježto pron.“); vyjadřuje sám vztah závislosti věty na větě řídící K 8–13: někde užito ve spojení se vztažným zájmenem zcela redundantně (sr. nemohuť nic zvěděti, ješto by sě nač bylo ubezpečiti ArchČ 21, 393 /1475/). – K 12: Editoři ve vysvětlivkách často interpretují spojení s osobním zájmenem (sr. popisu …, ješto sě Táborští naň táhnú ListářRožmb 2,155, 1442) podle smyslu, pomocí prostého vztažného zájmena (,na který‘ ap. – viz zde ježto pron.), bez ohledu na syntaktickou strukturu věty (kombinaci spojovacího a referenčního výrazu) Sr. ježto pron. Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 9. 5. 2024).
ješto, někdy také ježto, relat. absol., = nč. ob. co (též relat. absol.); vlastně sing. neutr. nom. akk. jež quod s enklit. -to, skleslé v relat. absol. Srov. jež. — Bývá místo náležitých pádů zájmena vztažného masc. jenž qui, fem. jěž quae, neutr. jež quod atd., a doklady s absol. ješto jsou v stč. hojnější, nežli doklady s tvary náležitými. Na př.: ten ť jest, geſto mezi dveřmi sedí Pass. 324, ješto m. jenž; ty s’ ten, yeſto s’ svú krví zemi skropil t. 461; jedno ač hospodin střieci bude města, darmo bdí, gezto střěže ho ŽKlem. 126, 1; ten, geſſto vešken svět stvořil NRada 249; co jsi ztratil času, geſſto ť sě viec nenavrátí t. 1953; jako den včerajší, geſto minul dies, quae praeteriit ŽKlem. 89, 4; ten pták, geſſto kostí nemá Lact. 235c; není muže, geſſto by všel k nám Br. Gen. 19, 31; — sestra, yeſto za mužem bydléše Pass. 451, ješto m. jěž, fem. sing. nom.; siet, yeſto siré dušě lapá tamt.; v řěku, yeſto teče t. 377; matka, geſto jeho z svatého křtu zdvihla t. 404; žena, yeſto byla slepa t. 471; tovařišku, yeſto je trpěla t. 473; pomsta krvi…, geſto prolita jest t. 78, 10; — o válcě, yeſto dievky s mužmi jmiechu DalC. 6, ješto m. juž, již, fem. sing. akk.; rúhotu, gezto sem následoval ŽKlem. 118, 39; té radosti, geſſto ť mají ti, jenž atd. NRada 1965; — tvá syny sta, geſto s’ mněla, byšta byla utonula Pass. 291, ješto m. jěž, masc. du. akk.; ta řetězě, geſſto byla přinesla t. 395; — vstaňte…, ieſto jiete chléb bolesti qui manducatis ŽKlem. 126, 2, ješto m. již, masc. plur. nom.; v okolek těch, geſto sě ho bojie t. 33, 8; posmievanie těm, gezto v okolcě našem sú t. 78, 4; mnozí sú, gezto následujiú mě multi, qui t. 118, 157; všickni, ieſto tě zdržie, nebudú pohaňeni t. 24, 3; všěch, geſto dělají nepravdu ŽWittb. 5, 7; všěmi, geſto sú sě kdy narodili Pass. 277; všěcky, yeſto tvé jmě vzývati budú t. 381; všickni, geſto pracijete a geſto ste obtieženi t. 325; těm, yeſto nevinni jsú t. 454; (ti), gyeſto biechu bojěvali AlxV. 1831; ti, deſto (sic) manželstva otpověděli sě Túl. 25b, ďešto m. ješto; — sľuby tvé, gezto navráciu vota, quae reddam ŽKlem. 55, 12, ježto, ješto m. jěž, masc. plur. akk.; — ty dušě, yeſto sú byly hřiechy obtieženy Pass. 487, ješto m. jěž, fem. plur. nom. akk.; rukavicě, geſto smy tam ostavili t. 382; knížky, yeſto diržieše t. 383; — geſto s’ sivrchoval, sú ť zkazili quae perfecisti ŽWittb. 10, 4, ješto m. jěž, neutr. plur. nom. akk.— Grammatický pád, absolutivem nevyjádřený, bývá vysloven přidaným demonstrativem, někdy ten, obyčejně pak jen: byste sě chovali toho, geſto mnozí to činíte Hrad. 131a, ješto to m. jež; budeš-li pohnán z dědictvie, geſſto za to správce máš VšehK. 76a, ješto za to m. za ňež, za které; jsú jiní listové, geſſto tiech listóv množstvie jest t. 245b, ješto těch m. jichž, kterýchž; — dar…, ĝto gey ani zlatem ani střiebrem… nemóž kto zaplatiti Tkadl. 16a, ješto jej m. jejž, který; onono slovo, ĝto gie Šalomún praví t. 9b, ješto je m. jež, které; milost, ĝto gi k nie (pohan k své choti) měl t. 9a, ješto ji m. již, kterou; téj, ĝto ť se já gie ustýdám Tkadl. 26a, ješto jie m. jiež, které; ktož dsky píše, geſſto gemu řiekají ingrossator VšehK. 264b, ješto jemu m. jemuž, kterému; k tomu poručníku, ĝto gev jest sirotek poručen Tkadl. 8a; svú dokonalú mocí, geſſto gij nic nemuož odepřieti Lact. 4d, ješto jí m. jíž, kteréj; to protivenstvie, ĝto o niem s námi tak mluvíš Tkadl. 27a, ješto o ňem m. o ňemž, o kterém; u oltáře, geſſto kněz na niem mši slaužil Lobk. 10a, ješto na ňem m. na ňemž, na kterém; tu jest kapla, geſſto svatá Helena w nije mši slýchávala t. 99b, ješto v nie m. v niež, v kteréj; těch všech daróv, ĝto ge máš od boha Tkadl. 11b, ješto je m. jěž, které; mnoho ctností ĝto ť jsú gimi obdařeny mnohé panny a panie Tkadl. 16a, ješto jimi m. jimiž, kterými. — Bývá dále místo vztažných příslovcí kde, kam, kdy; pro zřetelnost je k absolutivu někdy přidáno příslušné příslovce demonstrativní. Na př.: tu, yeſto i dnes predikáteři klášter mají Pass. 411, ješto m. kde; tu, yeſto s ním bydliti budeš t. 479; chce-li kto, tam, geſſto sem čeledi učinil pomluvu (výklad), móž čísti Štít. uč. 132b; z toho krajě, geſſto ty dědiny záležé Řád pz. 66; k tomu koṡtelu, yeſto s. Amator hřbí Pass. 475; na to miesto, geſto bratřie sedajíc mluvie t. 416; na to miesto, yeſto krščen, přišel t. 471 ; na to miesto, geſſto byl Saul Lit. 1. Reg. 26, 5; v to miesto, geſſto hřebové tčali Krist. 110a; na tu púšči, yeſto ižádný nebydlí Pass. 459; v kaple, geſſto svatý kříž nalezen Lobk. 232a; — vtrhl přěd Siraz, geſto sě Loktek tu zavřěl Pulk. 167a, ješto tu, m. kdež; — nepohnal mne tu tirhem, geſto moji ľudie chodie Rožmb. 29, ješto m. kam; chvátaj k věčnému životu, geſſto ť všichni věrní spějí NRada 1515; — v tu hodinu, geſſto ku primě zvonie Řád pz. 66, ješto m. kdy, když; podletnieho času, geſſto ť ožívá kořenie NRada 1701; geſto vypřisieci z ran modrých, právo popřisieci Rožmb. 73. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
ješto, ježto, děšto zájm. a spoj. (užívá se též absolutně, bez mluvnické shody) co; to, co; že, protože, když ( v. též jenž): ten, ješto vešken svět stvořil; podletnieho času, ještoť ožívá kořenie Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jenž(e), jenž, jenže, ježto, ješto pron. = což, čehož; jenž jej = jejž; jenžto ji = kterou; ješto v nich = v nichž atp.; ješto tam = kdež; — kdy, když; — ve význ. spojky = kdežto, ježto, že; jímž — tiemž (týmž) = stejně, podobně Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
ješto pron. rel. abs. a conj. = jenž, který; -že, kdežto, ač; ješto na něm = na kterém; ješto je = které; bývá místo vztažných příslovcí: kde, kdy, kam; v. i. jenž(e) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|