čso, čeho, pronom. interrog., relat., co, quid, quod. Tvary jeho jsou: nom. akk. čso a z toho dále co, vlastně gen. vzatý za nom. akk.; — akk. tvar vlastní č z čь je při předložkách: pro-č, po-č, za-č-, na-č, nade-č, ve-č atd. z pro-čь, po-čь…, nadъ-čь vъ-čь atd.; z býv. -čь-žь (s enklit. -žь) je -če-ž, někdy -či-ž; — nom. vlastní měl by býti téhož znění jako akk., ale nedochoval se; — gen. je tvaru dvojího: čso, co z býv. čьso, a čeho; — dat. čemu; lok. čem; instr. čím. — cſoz t. j. čsož Túl. 33a, cſoſ t. 72a a j.; czo řku t. j. co ApD. c, nenie czo zahřésti ApŠ. 38, czos t. j. což Jid. 88, czos k tomu potřěbováno PilB., czos LMar. 75; czſo t. j. čso DalH. 31, DalHr. 8; czſo řku quid dicam ŽWittb. Ezech. 15, czſo quid t. 72, 25 a j., czo sě nedostává quid t. 38, 5; czſo ŽKlem. 67, 17, abych věděl, czo mi sě nedostane quid t. 38, 5; cſo zde hládáte t. j. čso Hrad. 25b, czo jste sdieli t. j. co tamt.; — czo sě chválíš? quid gloriaris? ŽKlem. 51, 3; i czo milujete jěšutnost? utquid diligitis? t. 4, 3; — u czſo divíte sě horám? utquid suspicamini? t. 67, 17, překlad neobratný, hláskou u- napodobeno a nahrazeno lat. ut-; V-czſos zkazil ohradu jejie? utquid t. 79, 13; u czo otvracieš ruku tvú? utquid avertis? t. 73, 11; u czo otehnal si ny? utquid repulisti? t. 73, 1; — kázanie, czſoz dal jim quod ŽWittb. 98, 7; czſoz uložil quod disposuit t. 104, 9; — czſoze přikázal quanta t. 77, 5, czſo smy slyšěli quanta t. 77, 3, czoz sme slyšěli ŽKlem. tamt. Pocz jsem přišel t. j. po-č Pass. 274, máme-li pocz jěti bojovat Ol. 3. Reg. 22, 15; prochz sem jáz hi mój muž hyna? LMar. 26; proczze ke mně nepromluvíš t. j. proč-že Hrad. 140a; proczzez pak dušě mé lákáš? t. j. pro-če-ž Ol. 1. Reg. 28, 9; proczyz musíme pokánie vzíti t. j. pročiž Orl. 68b. — Bych ť sě czo lepšieho nadál AlxBM. 3, 27, t. j. co = čeho; nevědiech sě czo přijieti AlxV. 866, t. j. co = čeho se chopiti; když sě kto bojí, coż sě báti nemá HusPost. 214b, t. j. což, čsož = čehož; když opata ze czo pohonie Rožmb. 65, t. j. ze co, (i)zъ-čьso, z čeho; (komorník) než pohoní ze czo t. 209; upomínaj, ač máš ze czo t. 230; znamenáno, kak sě ze czo spraviti t. 69; ktož móž býti svědkem ze czo t. 209. — Czo den ode dne odkládáš? NRada 1974, t. j. co, proč. — Czemu mi jest tato čest? Hrad. 3a t. j. čemu, k čemu, proč; czemu s’ přivedl toho mnicha? Růž. 2; czemu mi jsú hrdá rúcha, czemu svá vóle? Štít. uč. 154b; milá matko, czemu prosíš a svú prosbu ke mně vznosíš? Kat. v. 767; czemu postíme sě? quare ieiunamus? Koř. Mat. 9, 14; czemu tak pláč činíš cur Otc. 260b. — Bývá ť u příkladiech czos bud u paměti držimějše Štít. uč. 149b, t. j. co-s’ buď, čso-s’ buď, čso-si buď, něco. I trží člověka v mysli czos bud zlého neb marného ŠtítMus. 54a. (Řemeslníci) vymýšlejí czos bud dvorného t. 46b. (Kupci) světlo zaslonie, aby sě lepšie zdálo czos bud t. 47a. (Když čarují) viselcóm stroj uřezujíc aneb jiné czos bud činiec, ješto je stydké t. 88a, a cos bud činiec i jiného, ješto j’ stydké ŠtítOp. 99a. A tak czos bud i jiného bude v srdci hubená pýcha šťebetati ŠtítMus. 110b. S tolik jest czos bud šlechetné, jelikož jest spravedlivé t. 82a. Nemúdrý slib jest, slíbiti czos bud nestatečného t. 102a. Hřiech jest vóle dosáhnúti czos bud neb držeti czos bud t. 53b; hřéch jest mieti chtieti cozs (sic) bud proti spravedlnosti ŠtítOp. 2a. Bez viny trpě zde czos bud na světě t. 113b. Když vy milujíce boha cos bud rádi tiežete o ňem, pravím ť k vašie otázcě ŠtítPař. 23a. Cos bud jde na mysl, cos bud trží v žádosti, jemuž by člověk nechtěl t. 38b. Trhoví lidé, ješto doma czoz bud prodávají ŠtítMus. 47a, m. cos buď; a taktéž u příkladech: když súdce učiní jedné straně czoz bud proti právu t. 39b, přiezeň tělesná a czoz bud takového consimilia BrigF. 50b, czoz bud takového Brig. 164. Proto jsem živ, abych w czemsbud tělesném sě kochal ŠtítMus. 98a; w cêbud (sic) tělesném svú vuoli mieti ŠtítOp. 141a. Básní neb ċims bud ŠtítOp. 380a. — Czozkoli dotkne nečistý quidquid Ol. Num. 19, 22, t. j. což-koli, čso-ž-koli; kteráž sě dotkne czozkoli quidpiam tamt.; czozkolywiek quaecunque ŽWittb. 1, 3. — (Maria) bolestí nyla, že jej (Ježíše) živého ztratila, avšak sě czoz toz těšieše, neb mrtva viděti mnieše Hrad. 29a t. j. což tož, čsož tož, něco, trochu. Dobrých skutkóv czoz toz málo ML. 75b. Vidúc svú duši mohú czoz toż lidé o anděléch pomysliti ŠtítBud. 92. — (Medea) měvši v obyčeji, czo svým pěti smyslóm byla přezděla vlastnie sestry Tkadl. 14a, t. j. co = že, ότι; taktéž u příkladech: pravil ť sem, czo činíš, jako činil Alexander t. 35a; pomni potom, czo máš zlé za zlé a dobré za dobré mieti t. 37b; pomni, czot móž (řeč) býti užitečna t. 23a. — jen čsož v. jen.

čso, co, čeho (starší gen. čso, co) zájm. co; kolik; nevědiech sě čso přijieti čeho se chopit; když sě kto bojí, což sě báti nemá čeho se nemá bát; ze čso z čeho; adv. čsož tož, což tož něco (málo), trochu; čso den ode dne odkládáš? proč; čemu v. t.; spoj. že, jak: pomni potom, čso máš zlé za zlé mieti

čso, co, —ž(e) čso, co, čsož, což, čsože, cože pron.; znamená v starší češtine i: že, jak(o) atp.; čsos (cos) buď = něco; čsož (což) tož = něco, trochu; — čemu = proč; — praviti cos kams = mluviti bez ladu a skladu