húsátko, -a n.
k húsě
1. housátko, malé mládě husy
2. expr. husita, stoupenec Husova učení
Expr. význam vychází z jazykové hříčky stojící na homonymii apelativa hus f. a propria Hus m.
Sr. húsenec, hus m., husák, -a, húska
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024).
húsátko, -a, neutr., demin. z húsě. — huſſatka anseruli BohFl. 10, Vocab. 175a; inserulus husatko, gensel Diefb.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².