|
|
|
hus, -i f. Dolož. též jako vl. jm. místní Hus a jako součást názvu domu Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024). 
hus, -i, pozd. též -a m. k Hus m. též expr. husita, stoupenec Husova učení Expr. význam vychází z jazykové hříčky stojící na homonymii propria Hus m. a apelativa hus f. Sr. husák, -a, húsátko, húska Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024).
hus, -i, fem., husa, Gans; stsl. gąsь anser. — hus pitomá NRada 978. Mnoho huſſy Mand. 64b. Hrad zachován skrze tu hus Mart. 17a; přinesl hus pečenau Har. 2, 10; za hus KolL. 116a (1603). hus auca BohFl. 108, huſſ též Prešp. 173, Nom. 64a. — Jm. místní: Hus (hrad) PoprR. 21, Poř. 1416, Háj. 416b; páni Klatovští oblehli Hus hrad tvrdý Let. 335; Nicolao de Hus TomZ. 1419 m 27, Mikuláš z Huſi Let. 70. — Jm. osoby mužské: Benessius dictus Huz Reg. IV, 1339, Johannes Hus TomZ. 1419 st 61; kdežto sú Němci mistra Jana Husi upálili Jar. 65, mistra Jana Huſy VelKal. 63, 77; za mistrem Huſj Let. 43; o mistru Janu Husovi KorMan. 54b. — Papež (slyšenie dáti) nechtěl jest neb jest hledal žlutých rytieřóv (dukátů) a hus jich neměla aniž by jich poslati chtěla HusE. 3, 252, hra slovní, hus-Hus; ale že hus, pták pitomý, poznal jest toho ostříše neživého atd. t. 253. — Adj. possess. -óv Husóv: život mistróv Huſów Let. 52. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hus, -i f. husa: hus pitomá krotká, ochočená, domácí Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
Hus, -i, pozd. též -a, v instr. Husí m. k hus f. mistr Jan Hus, kazatel a náboženský reformátor Dolož. též adj. poses. Husóv Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024).
Hus f. v. hus f. Autor: Jana Zdeňková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024).
|