húsě, -ěte n.
k hus f.
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní
Sr. húsátko, húsenec
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 21. 5. 2024).
húsě, -ěte, neutr., house, Gänseküchlein: huſye anserulus Prešp. 202, huse též Veleš. — Příjm. mužské: Jan huſye stetit Lún. ks. 1404; pečet Mikuláše Husete list z r. 1389 ve Výb. 1, 1025; Janem Húsetem Půh. 2, 382.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².