húska, -y f.
k hus f.
1. pečivo tvarem připomínající husu, houska
2. expr. m. husita, stoupenec Husova učení
Dolož. též jako mužské vl. jm. osobní a vl. jm. místní Húska a posměšné pojmenování Jana Husa. Expr. význam vychází z jazykové hříčky stojící na homonymii apelativa hus f. a propria Hus m.
Sr. hus m., husák, -a, húsátko
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024).
húska, -y, fem., houska, Semmel; srov. húscě. — huſka tortula SlovKlem. 88a. — Příjm. mužské: Hynka Húsku Žalozp. při DalJ. 230, Girae Huskonis TomZ. 1435 n 56. — Jm. místní: de Husca Reg. III, 1316.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².