husák, -a/-u m.
k hus f.
Sr. húser
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024).
husák, -a m.
k hus f.
1. husopas, pasák hus
2. expr. husita
Dolož. též jako vl. jm. osobní a adj. poses Husákóv
Expr. význam vychází z jazykové hříčky stojící na homonymii apelativa hus f. a propria Hus m.
Sr. hus m., husař¹, húsátko, húska
Autor: Jana Zdeňková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024).
husák, -a, masc., houser, Gänserich: anser, húser vel husák Diefb., anser hwſak Vocab. 175a. — Husipas, Gänsehirt: falconista sokolčí, canilio holota, huſak auxo (= ganshirt Diefb.), Prešp. 2117, hussak *anio Rozk. 3277. — Potupně místo husita: nás husáky nazýváš KorMan. 78a, ti nevěrní husáci Pís. XV stol. v ČČMus. 1852, III. 48. — Příjm.: Franconi dieto Hussac Reg. IV, 1337, Jacobus huſſak Lún. ks. 1408; adj. possess. -óv Husákóv: Huſacowa hastilavit pelles Lún. ks 1394.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
husák m. houser; husita (posmešně)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.