příhořie, -ie n.
k hora
1. svah, čeho (hory) úbočí: když přijidešta [Saul se sluhou] na příhořie městcké BiblOl 1 Rg 9,11 (na stráň BiblPad) clivum; zabili sú jeho na příhoří Gaber BiblOl 4 Rg 9,27 (na vzeští BiblLit, na vstupování BiblPad) in ascensu
2. předhoří, horský výběžek: est promontorium příhořie KlarGlosA 102 (De mundo); promontorium příhořie SlovOstřS 105
3. kopec, pahorek, návrší: každá hora neb příhořie poníží se EvPraž 2r (L 3,5: pohrobek EvVíd, pahorek EvZimn, pahrbek BiblLit) collis; tehdyť řkú horám: Padněte na nás, a příhořím: Přikryjte nás PříbrZamP 275v (sr. L 23,30 pahorkóm BiblOl collibus)
Sr. kopec, příhoříčko, přívršie, StčS pahrb
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 11. 5. 2024).
příhořie, -ie n. kopec, pahorek, vyvýšenina, horský výběžek; svah
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
příhořie n. = pahrbek, svah
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.