hořě, adv., nahoře, oben; vlastně sg. lok. subst. hora, stsl. gorê supra. — K tomu kompt. hořějie: jako málo horzyegye jmenováno Pulk. 39a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hořě (kompar. f. hořějie) adv. nahoře
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.