hlúbě, -ě f.
hlúb, -ě f.
sr. hluboký
1. hloubka, místo ve velké hloubce
2. hloubka, vzdálenost od základní roviny ve směru svislém dolů
Sr. hlubokost, hlubina, hluboko n., hlúbost, vzhlúb̕u
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 21. 5. 2024).
hlúbě, hlúb, -ě, fem., hlubokost, Tiefe; z gląbja. — Z hluby wodnych de profundis aquarum ŽWittb. 68, 15. Z hlubi volal jsem de profundis t. 129, 1, t. j. z hlúbí (plur., podle lat.); z hlubi ŽGloss. tamt. — vz-hlúb̕u, vz-hlúbi a z toho vz-hlúb, vz hlúbí a z-hlúb, z-hlúbí = na hloubku, do hloubky, in die Tiefe, tief: dvanádcte noh wzhluby PassKlem. 105b, dvanácte noh wzhlub Pass. 273; (moře) dvadcěti kročejí wzhlubi Koř. Skutk. 27, 28; dá ť mu ránu lokte zhlwby Růž. 8; na tři piedi z hlubij Lobk. 103a, sedm loket z hlaubij t. 19b; aby práh ležal zhlaubij lokte pod cejchem KolAO. 50b (1525); zhlaubij Háj. herb. 15a, VelKal. 105. Srov. stpol.: rany, ktore są na geden pasznogedz wzgląbyą Ort. magdeb. v Jag. Arch. 7, 561.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hlúbě, hlúb, -ě f. hloubka; (v)zhlúb’u, (v)zhlúbi na hloubku, do hloubky
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hlúbě f. = hlubokost; — (v)z-hlúb(i) = na hloubku, do hloubky
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.