hlubina, -y f.
k hluboký
1. hlubina, velká vzdálenost směrem dolů
2. hloubka; místo, kde voda dosahuje velké hloubky
3. hlubina, místo ležící ve velké hloubce; „pekelná hlubina“ peklo
4. hlubina, dno, spec. dno dolu
5. hlubina, nitro, podstata
Sr. hlúbě, hlubokost, hluboko n., hlúbost
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 21. 5. 2024).
hlubina, -y, fem., Tiefe; stsl. gląbina profunditas. — Pohltí mě hlubyna profundum ŽWittb. 68, 16; w hlubynu in profundum t. Moys. 5. Ale já ť v té hlubinie nesmiem broditi ŠtítPař. 53b. (Múdrost) má hlubynu srdečného smilovánie Kruml. 371b. — Z prostřed propaſtne hlubyny de medio inferni Ol. Ezech. 32, 21, z prostředku pekła Br. tamt. — hlubyna abyssus Ol. Jud. 9, 8, t. Prov. 3, 20, MamA. 16a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².