hluboký adj., komp. jmenný hlubí, slož. hlubší
1. hluboký, sahající od základní roviny daleko dolů
2. hluboký, sahající daleko dovnitř
3. (o hříchu ap.) mající velkou závažnost, velký
4. (o smyslu ap.) hluboký, skrytý
5. (o srdci) temný, zatvrzelý
Dolož. též jako vl. jm. osobní a místní Hluboký
Autor: Barbora Hanzová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
hluboký, adj., tief; stsl. gląbokъ profundus, a vedle toho také glъbokъ, Kompt. jmenný hlubí, slož. hlubší. — Řěka vodú teče hlubokŭ PilA. 17; hluboka řěka AlxV. 231; hluboka prosřědnieho moře stoka t. 604; u bahně hlubokem in limo profundi ŽKlem. 68, 3; v jílu w hlubokem ŽWittb. tamt.; do bahna hlubokeho in limo profundi MamA. 26a; w hluboku púšči ad interiora deserta t. 29a; w hlubokem břězě AlxV. 1820. — Neúfaj… do smysla hlubokeho DalH. 40, do hlubokého rozumu; divno pověděti, kak jest (Kateřina) hlubokey paměti Kat. v. 1501; bóh jest hlubſi nežli která propast HusW. 95a. — Příjm.: Hluboky UrbE. 154. — Jm. místní: villa Hluboky UrbBřevn. 1406.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hluboký (kompar. jm. hlubí) adj. hluboký
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hluboký adj. = daleký
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.