hluboko, -a, jmenné adj. neutr., das Tiefe: hluboko profundum Prešp. 297; w hluboko MamA. 16a; w hluboczie in profundo ŽWittb. 106, 24; relicto profundo opušťeným hlubokem vitiorum (h)řiechov SekvE. 8b, za to SekvOpav.: opustiv hřiechóv hlubokosti. — Akk. hluboko a lok. hlubocě ve význ. adverb.: hluboko na dně Alb. 101b; chtí hluboce broditi RešSir. 57a. — K tomu kompt. hlúbe, hlúb: (zázvor) nesedí hlaube v zemi než tří neb čtyř dlaní Háj. herb. 157a; čím kto výše… vzende, tiem hlube spadne Kruml. 364b; ti hlube a tieže padnú Štít. ř. 78a; čbán počě hlube sě pohřižěvati Hrad. 130b; těla našě hlube v svém domu pochovaj Pass. 375; (Pirrus) bra se do lesa hlaube Troj. 228b; Pirrus bra se do těch jeskyň, a když tam hlaubie (sic) přijide, vyjide král atd. t. 228a; člověk hlaub jíti nemuože Pref. 52; (Alexander) sě v tu vlast uvieže, hlúbe tam přěd sě potěže AlxV. 710; zda by (Alexander) netáhl (v ze)ḿu hlube AlxH. 9, 5, za by tamo netáhl hlube AlxV. 2302, místa stejná; ten zlý král uvede (nás) hlube v své královstvo ŠtítBud. 175; zlých křesťanóv dušě jsú (v pekle) nayhlube Pass. 93 (y připsáno později); — kazatel má hlube znáti pána boha HusPost. 129b, hlouběji, důkladněji; hlube o nie (o pravdě) mysliti ŠtítVyš. 104a; (Mojžíš) praví hlube o stvoření světa diffusius Comest. 7b, překlad volný; čím hlube patřím, tiem mi sě větší zdají hřieši moji Štít. uč. 132a; — v hlubokost hlubez hlubez puojdeš profundius Brig. 50, t. j. hlúbež hlúbež, hloub a hloub. hlubokost, a také hlbokost, -i, fem., Tiefe; stsl. gląbok- a glъbok-. — Z hlubokoſti volal sem k tobě de profundis ŽKlem. 129, 1, z hlubokoſty volach ŽPod. tamt.; hlubokoſty de abysso Ol. Deut. 33, 13 a Mus. tamt.; hlubokoſt profunditas Prešp. 1406; hlubokoſt mořě altitudinem maris ŽWittb. 63, 8; w hlbokoſty morskéj EvOl. 104b. Řku hlbokoſty: pusta buď… dico profundo Pror. Isa. 44, 27. — S ním sě o hlubokoſt pyſma hádajíce Krist. 80b. (Ježíš) byl bezprziemna hlubokoſt mudroſty Pass. 302.