|
|
|
běda interj. k bieda 1. nálad. běda, ouvej; vyjadřuje úzkost, hrůzu, zoufalství ap. 2. nálad. komu běda někomu; vyjadřuje výhružku, varování, zlořečení ap. 3. ve funkci adv. běda, zle, špatně Sr. hoře interj., hyběť, nastojte, přěběda, vé Autor: Kateřina Voleková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
bieda, -y f. běda, -y f. 1. bída, nouze, chudoba, nedostatek 2. bída, trápení, strast, trýzeň, nesnáz 3. pohroma, neštěstí, zkáza 4. nákaza, mor 5. zlo, mrzkost 6. zkaženost, bídnost, ubohost, zvl. mravní 7. relig. zatracení, pozbytí boží milosti a věčného života U některých dokladů nelze vyloučit, že se jedná o interj. běda. Sr. psota Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
běda, interj., wehe! Vlastně subst. bieda, běda, v. t., skleslé v interj. Každý (volá): hoře, byeda! AlxV. 148. Bieda mně tebe, synu muoj milý, bieda mně tebe, má kráso! Pass. 326. Bieda mně tebe, otče muoj, bieda mně tebe! t.307. Bieda mně synáčka mého! Hrad. 53a. Ee bieda mně! Kruml. 339. byeda mně! vae mihi Pror. Jer. 45, 3. Ach byeda jest skutka mého! DalC. 2. Ach byeda krále šlechetného, že neschova jazyka přirozeného! t. 92. bieda, beda! euge, euge ŽKlem. 69, 4. byed(a)! vae Prešp. 28. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bieda, běda, -y, fem., bída, Elend, miseria; stsl. bêda necessitas, periculum. — Ten (Herkules) byl Troji prvnie byeda AlxV. 777. Příde ta bieda na svět Štít. ř. 69a; bijeda lidská t. 69b. Raní tě hospodin byedu egestate Ol. Deut. 28, 28. biéda calamitas t. Job. 6, 2 a 3. bieda, ſtraſt aerumna MamA. 22a. — (Maria Magd.) obrtši sě po ſwey biedie, »Raboni!« j’mu otpovědě Hrad. 46a, juž nenie služby, po byedie! JiřBrn. 497, = po-biedě, smyslem i formou jako po-hřiechu. — Bědování, nářek, lamentatio. V ústech jich bieda bude BrigF. 73a, tu ť bude bieda nekoneczna, že jsú sě kdy narodili tamt. — Krátké běda kleslo v interj., v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
běda f. běda; interj. vyjadřuje žal, bolest, zoufalství, hrůzu ap.; Běda mě synáčka mého! Ach běda jest skutka mého! Každý (volá): hoře, běda! ( v. též bieda) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|