|
|
|
hoře, -ě n. 1. trápení, nesnáz hoře jmá je mu špatně 2. relig. („věčné“, „pekelné“) zatracení, posmrtný stav zavržených hříšníků 3. škoda, újma, úhona, zvl. zkáza, záhuba 4. zármutek, hoře 5. hrůza, děs 6. zlost, vztek 7. ve funkci adv. komu koho líto 8. ve funkci interj. nálad. komu, na co běda někomu, něčemu; čeho (něčího ap.) běda, že (je ap.) … Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
hoře, -ě, neutr., Jammer, Weh; psl. goŕe. — (Leva) dopudi Pražan velikého horze DalC. 22. Každý nás své horze vida, proč atd. AlxH. 10, 32. Bychu všichni bez nádějě, že sě jim všecko horzie děje AlxV. 465. Neby dosti ot bližních horzie, až i s oné strany mořě král Darius lidi vysla, že tu zemi… zbavichu každého dobra t. 136. Nejedna (paní) horzyem nyje, ande s jejie bielé šíjě krzno… táhnú t. 1876, hořem nýti atp.; horzem sám nečujiu sebe Mast. 281; jinoch… bezmál horzem neusvade Hrad. 102a; až sě horzem vše třěsieše t. 141b. Vizte, kak na nich zlato hoří (zlaté odění na Peršanech), pro ňežto dnes budú w horzy AlxV. 1509, býti v hoři; v svém horzy t. 1891. Ten (ober) bě přišel na své horſe AlxB. 4, 33, na hoře atp.; zprostřěchu (Řekové) hlas až pod zořě, snad na své budúcé horzye AlxV. 547; na své horse JidDrk. 92; na mé ste to horze pověděli in meam miseriam Ol. Gen. 43, 9. Budeš úpiti na své horze Hrad. 130a. — Všeho horie Kunh. 147a. — Klesá v interj. hoře = běda: kdažto bude v zlém poběda, nenie kto co pověda, jedno každý (t. volá): horzie! běda! AlxV. 148; horze, synu! LAl. e; řekli sú: horze, horze! euge, euge! ŽKlem. 34, 21; jižto mi dějiú: horze, horze! euge, euge! t. 36, 17; hore mně! heu mihi! Túl. 30b; horze mně, nebo atd., heu mihi ŽKlem. 119, 5, ŽPod. tamt.; horze mně! heu mihi Ol. Súdc. 6, 22; ale horze mi mého milého zamúcenie! LekcB. 225, ale herze (sic) mi mého milého zamúcenie! HusVíd. 78, místa stejná. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hoře, -ě n. hoře, strast, utrpení, soužení; býti v hoři; přišel na své hoře Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hoře interj. běda; hoře mně běda mi; hoře mi čeho je mi líto Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hoře n. a interj.; — hoře mi čeho = běda mně Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|