hyběť, hyběti, interj., běda, wehe, heu. Z inf. *hyběti = hynouti, stsl. gybnąti perire. V dokladech známých hodí se někdy význam inf. hynouti n. zahynouti; ale tutéž hodí se také význam běda, ke kterému všecky doklady jiné ukazují. Je to tedy interj. vzniklá sklesnutím inf. *hyběti. Tvarů jiných slovesa toho neznáme. — Neobrátí-li se člověk po tak mnohém napomínaní a zmešká-li takovú dobrotu boží, hybietit jemu bude proto! ChelčP. 115a, běda jemu bude! Pak-li ť vdova pojme muže, an má děti a ona druhé, všem hybyety! Štít. uč. 49a. Když chceš vlky zlapati, daj jim najprv mrchu sápati, a když mnohokrát bez přiekazy budú žráti, hybyet, ano kóżi dolóv musie dáti Pulk. 74a. hybieti HusOrth. 179; ale hybyet bude tomu člověku! HusPost. 87a, protož hybiet jim od ran mnohých! tamt.; hybiet šietóm starým a babám u vieře i v boží cěstě zmeškalým! t. 164b; hybiet bude lapkám i pánóm nemilosrdným t. 180a; kněžie pastýři netreskcí, hyběti jim! HusE. 1, 369 (v abecedním obsahu); hyběť kněžím lichewným, krčmářóm…! t. 1, 219; die svatý Marek: Hyběť těm sviniem a vepřóm tučným t. 1, 231; protož hyběť bude svódniciem t. 1, 278; Ó, hyběť kanovníkóm, farářóm, biskupóm…, jenž jedie, žerú, lokají, tučně se pasú a v duchovenství nic neprospívají! t. 1, 438. (Nechá-li kdo v lodí dírku), hybiet, an nebezpečného tápanie morského dopustí se! Jeron. 106a; ba hy biet jim s ohňem pekelným t. 114a. hybieti heu! MamF. 89b. Protož tobě bude hybeti, jestliže se mnú se budeš bíti! Štilfr. rkp. Klem. (11. B. 4) 201a, protož hybíet tobě t. v rkp. z r. 1487; za to v otiscích neporozuměním: protož tobě bude chybiti (r. 1601), protož tobě bude chyba (r. 1777). (My, sovy) zadávíme i zžéřeme buď jich (ptáků dnových) vejce neb děti, i samým starým hyběti! RZviř. Jg.

hyběť, hybětiinterj. běda: hyběť bude tomu člověku

hyběť, hyběti interj. ze zaniklého slov. hyběti = běda!