|
|
|
bieda, -y f. běda, -y f. 1. bída, nouze, chudoba, nedostatek 2. bída, trápení, strast, trýzeň, nesnáz 3. pohroma, neštěstí, zkáza 4. nákaza, mor 5. zlo, mrzkost 6. zkaženost, bídnost, ubohost, zvl. mravní 7. relig. zatracení, pozbytí boží milosti a věčného života U některých dokladů nelze vyloučit, že se jedná o interj. běda. Sr. psota Autor: Markéta Pytlíková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
bieda, běda, -y, fem., bída, Elend, miseria; stsl. bêda necessitas, periculum. — Ten (Herkules) byl Troji prvnie byeda AlxV. 777. Příde ta bieda na svět Štít. ř. 69a; bijeda lidská t. 69b. Raní tě hospodin byedu egestate Ol. Deut. 28, 28. biéda calamitas t. Job. 6, 2 a 3. bieda, ſtraſt aerumna MamA. 22a. — (Maria Magd.) obrtši sě po ſwey biedie, »Raboni!« j’mu otpovědě Hrad. 46a, juž nenie služby, po byedie! JiřBrn. 497, = po-biedě, smyslem i formou jako po-hřiechu. — Bědování, nářek, lamentatio. V ústech jich bieda bude BrigF. 73a, tu ť bude bieda nekoneczna, že jsú sě kdy narodili tamt. — Krátké běda kleslo v interj., v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bieda f. bída, strast; nářek, bědování; po biedě, pobiedě bohužel, naneštěstí ( v. též běda) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|