August Schleicher

8°

Návrh na reformu české gramatiky od předního světového srovnávacího lingvisty Augusta Schleichera (1821–1868) vyšel jako česky psaný otevřený dopis ve formě brožurky v roce 1849.

Schleicher se stal zpravodajem německých novin na říšském sněmu v Kroměříži v roce 1848, aby se při této práci naučil slovanský jazyk v autentickém prostředí. V Praze nepobyl dlouho, ale díky doporučení univerzitního profesora Pravoslava Koubka absolvoval krátkou, ale velmi intenzivní soukromou výuku jazyka u mladého filologa Aloise Vaníčka (1825–1883; srov. Černý 2008). Odjel do Německa a tam publikoval svůj dopis — nejmenovaným adresátem byl nejspíš Vaníček. Schleicher psal česky a tak demonstroval nejen svou kompetenci v jazyce, ale prakticky (v pásmu autorského jazyka) i reformní kroky, k jejichž přijetí spiskem vyzýval. V malé míře se týkaly pravopisu, v míře větší morfologie.

V pravopisu autor upozorňuje na jedinou ortografickou inovaci, rozlišování <l> a <ł>. Zvážíme-li chronologii překotných úprav českého pravopisu, zaujme, že tisk neužívá <w> a <au>, ale <v> a <ou>, tedy předjímá změny, o které se v té době ještě bojovalo.

Morfologické úpravy směřují k tomu, aby se česká spisovnina zbavila jevů, které Schleicher považoval za negativní rysy jazykového vývoje: především víceznačnosti tvarů a jí dané tvarové monotonie v rámci skloňovacích a časovacích paradigmat (srov. Trnka 1952, Romportl 1988 a Romportl 1989); rozbor spisu v kontextu jazykové reflexi první poloviny 19. století: Koupil 2021).

Čeština Schleicherovi svým tvaroslovím připomíná staré indoevropské jazyky, vzácná je pro něj i možnost tvořit v češtině časoměrnou poezii jako ve staré řečtině a latině (s. 4).

Hlavní reformní návrhy:

S. 8: zachovat „věcní pohłaví přídavných jmen“; příklady tu nejsou uvedeny, ale jde o tyto jevy týkající se jmenného rodu: dobří muži × dobré ženy, ne dobrý muži a dobrý ženy.

S. 9: zachovat slabiktvorné r a l, odmítnout „navrhované vsouvání jiných samohlásek“ (serdce, pelný); tento krok míří proti Janu Kollárovi.

S. 9: psát háček všude, kde je měkčení a v cyrilici by na příslušném místě stály litery <ю>, <я> nebo <ѣ>.

S. 9 až 10: používat v soudobé češtině jazykové prvky staročeské a nářeční, naopak „obecnej młuvě sprostého lidu“ (10) přenechat, co je „skroutěné, falešnou analogiou spůsobené“.

S. 10 až 11: dialekty, z kterých se prvky přebírají, je třeba hierarchizovat: na prvním místě stojí dialekt moravský (používá se singulár, synonymní s pojmenováním moravština), slovenská inspirace také není vyloučena (Schleicher jí užil „hojně“), ale musí se u ní rozlišit, co je inovace jiným směrem než českým.

S. 11: v hláskosloví nedělat žádné inovace

S. 11 až 18: zasáhnout do morfologie. V substantivní deklinaci zařadit do češtiny:

— Ipl pánami a pánmi (vedle pány);

— Gsg a Asg otca a meča; Dsg otcovi a meču; Lsg otcu a meču i otci a meči; Ipl otcemi a mečmi (vedle otci);

— Nsg duša; Gsg duše; Dsg duši; Asg dušu; Vsg dušo i duše; Lsg duši; Isg dušou; Npl, Apl a Vpl duše; Gpl duší; Dpl dušám; Lsg dušách; Isg dušami;

— typ kosť s měkkou souhláskou na konci, Isg kosťou;

— u typu krev vedle novočeských i tvary Nsg broskva, Isg cirkvou (případně s háčkem nad v);

— u typu słovo: Ipl słovmi, kołami (vedle słovy).

— typ słunce: Nsg, Asg a Vsg słunce; Gsg słunca; Dsg słuncu; Npl, Apl a Vpl słunca; Dpl słuncem; Lpl słuncích; Ipl słuncemi (vedle słunci);

— u typu znamení: Gsg znameňa; Dsg znameňou; Npl, Apl a Vpl znameňa;

— u typu paní: Ipl paňou.

V adjektivní deklinaci zavést u měkkého vzoru nově deklinaci Nsg dnešní (masc.) – dnešňé (neutrum) – dnešňá (fem.); Gsg dnešňého (masc. a neutrum) – dnešňej (fem.) atd.

A v deklinaci zájmen:

— Asg fem. ju (od ona), Isg s ňou;

— Nsg fem. naša; Asg našu; Isg našou;

— doplnit nestažené důrazové formy můj: Nsg fem. moja, Gsg masc. mojeho apod.

V konjugaci:

— 1. os. sg. piju a 3. os. pl. pijou; ale i přicházejou, střílejou, trpějou;

— přechodníky pija, píša apod. používat bez přehlásky.

S. 18 až 20: opět zavést grafické rozlišení tvrdého ł; Schleicherův gramatický důvod: skloňuje se Nsg skáła, neděle, smysł, chmel — Gsg skáły, neděle, smysłu, chmele a stanou se evidentní poměry při hláskových alternacích ł : l = r : ř = h : z = k : c (Lsg skále jako dráze, hoře).

Brožuru zakončuje číslované shrnutí očekávaných důsledků přijetí autorova návrhu (s. 21 až 22):

1. Odstraní se velké množství případů tvarové homonymie (duše je v nové češtině Nsg, Gsg, Asg, Vsg i Npl, Apl a Vpl, kdežto po Schleicherově reformě by to byl jen Gsg a Npl, Apl a Vpl).

2. Zvýší se libozvučnost češtiny, protože koncovky -i/-í , podle Schleichera pisklavé, se nahradí plnějšími hláskami -u/-ou/-a (s. 21).

3. Udělá se tím vstřícný krok vůči zastáncům samostatné slovenštiny. Do dobově aktuálního sporu o náležitost samostatné kodifikace slovenštiny, Kollárem a pražskými kruhy nevítané (srov. sborník Hlas1846), hodlal Schleicher zasáhnout tak, že „centrifugální Słováci“ (s. 21), jejichž výhrady vůči české spisovnině chápal, získají jakési ústupky.

Na konec spisku umístil Schleicher biblický citát, který byl příznačný pro publikace Hankovy a jotistické vůbec, interpretovaný zjevně jako výzva k experimentům a jejich vyhodnocování: „všeho zkuste, co dobrého, toho se držte“ (první list apoštola Pavla křesťanské obci v Soluni: I Thess 5,21 /srov. Poč1828/).

Práce byla vytištěna „tiskem Breitkopfa a Härtla v Lipsku“ (s. [23]) dobovou klasicistní antikvou s příslušnou polokurzivou.

Schleicher se do Prahy po několika letech vrátil a působil tu jako profesor klasické filologie a později srovnávací jazykovědy. Do bohemistiky už přímo nezasáhl, pražské prostředí hodnotil velmi kriticky (Schleicher 2009).

• Schleicher, August. O spisovnej češtině: odevřený list cizozemského linguisty Čechosłovanovi. Bonna, 1849. Fotokopie tisku Bayerische Staatsbibliothek, München, sign. L.rel. 2639 u, dostupné z WWW: <viz zde> nebo <viz zde>
• Schleicher, August. O spisovnej češtině: odevřený list cizozemského linguisty Čechosłovanovi. Bonna, 1849. eKniha Google (fotokopie tisku Bayerische Staatsbibliothek, München, sign. L.rel. 2639 u), dostupná z WWW: <viz zde>
• Schleicher, August. O spisovnej češtině: odevřený list cizozemského linguisty Čechosłovanovi. Bonna, 1849. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 F 2114, dostupné z WWW: <viz zde> nebo <viz zde>
• Schleicher, August. O spisovnej češtině: odevřený list cizozemského linguisty Čechosłovanovi. Bonna, 1849. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 F 2114, dostupné z WWW: <viz zde>

• Blažek, Václav. August Schleicher (1821–1868). Linguistica Brunensia = Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity A56, 2008, s. 221–225, dostupné z WWW: <viz zde>
• Černý, Jiří, a Jan Holeš (edd.). Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha: Libri, 2008, s. v. Vaníček, Alois (heslo Jiřího Černého).
• Dietze, Joachim. August Schleicher als Slawist: sein Leben und sein Werk in der Sicht der Indogermanistik. Berlin: Akademie-Verlag, 1966 [= Veröffentlichungen des Instituts für Slawistik 43].
• Koupil, Ondřej. August Schleicher „o spisovnej češtině“ (1849). Listy filologické, 2021, roč. 114, s. 139–172.
• Lisický, Alois. Spor o i a y. Časopis Musea království Českého, 1898, roč. 72, s. 308–332 a 454–493. Fotokopie tisku Knihovny Národního muzea, Praha, sign. Z 10 D 9, dostupné z WWW: <viz zde>
• Priestly, T.  M.  S. Schleicher, Čelakovský, and the family-tree diagram. Historiographia Linguistica, 1975, roč. 2, s. 299–333.
• Romportl, Simeon. In memoriam August Schleicher († 1868). Sborník prací filosofické fakulty brněnské university, 1988, roč. 37, řada jazykovědná A36, s. 161–172, dostupné z WWW: <viz zde>
• Romportl, Simeon. Kořeny a smysl biologického myšlení v jazykovědných pracích Augusta Schleichera (1821–1868). Listy filologické, 1989, roč. 112, s. 8–23. Fotokopie dostupné v databázi JSTOR: <viz zde>
• Sedláček, Miloslav. K vývoji českého pravopisu 1. Naše řeč, 1993, roč. 76, s. 57–71, dostupné z WWW: <viz zde>
• [Schleicher, August] Z pozůstalosti Augusta Schleichera: Sedm let profesorem v císařsko-královských službách. Ed. V. Blažek, přel. Z. Malášková. Linguistica Brunensia, 2009, roč. 57, č. 1–2, s. 207–228, dostupné z WWW:<viz zde>
• Syllaba, Theodor. August Schleicher und Böhmen. Do něm přel. J. Holub. Praha: Karolinum, 1995.
• Trnka, Bohumil. Zur Erinnerung an August Schleicher. Zeitschrift für Phonetik und allgemeine Sprachwissenschaft, 1952, roč. 6, s. 134–142.
• Wodarz, Hans Walter. K osudům Schleicherových zápisků Sedm let profesorem v c.-k. rakouských službách. In Irina Podtergera (ed.). Schnittpunkt Slavistik: Ost und West im wissenschaftlichen Dialog: Festgabe für Helmut Keipert zum 70. Geburtstag 1: Slavistik im Dialog — einst und jetzt. Göttingen: V&R Unipress (Bonn University Press), 2012, s. 349–366. eKniha Google dostupná z WWW: <viz zde>