Pravidla českého pravopisu, praktickými příklady vysvětlená, pro učitele českých škol, zvláště pro kandidáty ouřadu učitelského

Pravidla českého pravopisu, praktickými příklady vysvětlená, pro učitele českých škol, zvláště pro kandidáty ouřadu učitelského. Praha, 1846.

Listování
Autoranonym
ZkratkaPrav1846
Transkribovaný titulPravidla českého pravopisu, praktickými příklady vysvětlená, pro učitele českých škol, zvláště pro kandidáty ouřadu učitelského
Transliterovaný titulPrawidla| čeſkého prawopiſu,| praktickými přjklady wyſwětlená,| pro| učitele čeſkých ſſkol,| zwláſſtě| pro kandidáty auřadu učitelſkého
Poznámka k tituluna titulní straně je použita fraktura různých stupňů a tučnosti
Místo tiskuPraha
Tiskař/nakladatelC. k. sklad normálních školních knih
Vročení1846
Vydání
ExemplářNárodní knihovna České republiky, Praha, sign. 54 J 11698
Databáze NK ČR<viz zde>
Formát

Rozsah1–48 = s. [1–3] — 4–62 — [63–64]
Charakteristika

Oficiální školní pravidla pravopisu z roku 1846. Pravidla navazovala jednak na tradici příruček vycházejících z normální školy (PařPrav1812), jednak na příručky Hankovy (HankaPrav1817 a další). Vydávala se pak pravidelně (srov. Prav1854). Ve stejném roce jako tato první „státní“ pravidla pravopisu vyšel i sborník usilující o udržení jednoho spisovného jazyka pro Čechy a Slováky (Hlas 1846).

 

Podle Jaroslava Jelínka, odkazujícího na E. Strnada, vypracoval návrh těchto prvních Pravidel českého pravopisu „J. K. Škoda, zrevidoval jej P. Koubek“ (Jelínek 1972: 71, pozn. 24).

 

Jako písmo se v celé knize používá (kromě dodatku) fraktura; analogická reforma je přijata (<c> je měkká souhláska, <s> a <z> jsou obojetné — s. 4). Tiskne se však nejen <w> a <au>, ale i <j> pro /í/ a <g> pro /j/ — skladná reforma tedy přijata není.

 

Příručku otvírá Úvod (s. 3).

Díl první nese nadpis Mluvnická příprava (s. 3). Jde o základní gramatické poučení, soustředěné na tvarosloví a účelově vyložené pro potřeby pravopisu. Probírají se ohebné slovní druhy: substantivum (hlavní slovo, s. 7), adjektivum (přídavné jméno, s. 14), číslovka (číslo, s. 19), zájmeno (náměstka, s. 21), sloveso (časoslovo, 25); v druhé oddíle pak neohebné slovní druhy: příslovce (s. 34), předložka (předslovce, s. 35), spojka (pojislovce, s. 36) a citoslovce (s. 37).

Díl druhý se věnuje vlastnímu Pravopisu (s. 39). Látka je rozdělena na náležité kladení písmen a na správné dělení (slova, sady, dělidla).

Dodatek (s. 6162) je vytištěn antikvou a pojednává nových knihách tištěných skladným pravopisem (a explicitně: latinským písmem — je to první znak /s. 61/, „rozdíl mezi pravopisem analogickým a skladným“). Informuje se i o reformistech, kteří usilují o další změny: „Někteří spisowatelowé“ používají <ou> a <v>, „ale české Museum tuto oprawu do swých spisů nepřigalo“ (s. 62, s odkazem na Muzejník z roku 1843, sv. 1. s. 8).

 

Jak se ukazuje na malém detailu, nejde v této příručce jen o psaní. Tvar dubama je kritizován i v mluveném projevu (s. 11), nárok „spisovnosti“ se tedy vztahuje i na vyslovované tvary).

Jazykyčeština
Primární literatura (digitální fotokopie)
  • Pravidla českého pravopisu, praktickými příklady vysvětlená, pro učitele českých škol, zvláště pro kandidáty ouřadu učitelského. Praha, 1846. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 J 11698, dostupné z WWW: <viz zde>
Sekundární literatura
  • Jelínek, Jaroslav. Nástin dějin vyučování českému jazyku v letech 1774–1918. 2., dopl. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972 [= Na pomoc učitelům a vychovatelům].
  • Jungmann, Josef. Historie literatury české aneb Saustawný přehled spisů českých s krátkau historií národu, oswícení a jazyka. 2. vyd. Ed. V. V. Tomek. Praha: F. Řivnáč, 1849, č. VI.62, s. 369. Fotokopie výtisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 S 590/D.1-2, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Sedláček, Miloslav. K vývoji českého pravopisu 1. Naše řeč, 1993, roč. 76, s. 57–71, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Tešnar, Hynek. K pravopisným polemikám v 1. polovině 19. století. Naše řeč, 2000, roč. 83, s. 243–252, dostupné z WWW: <viz zde>
Autor popisuOndřej Koupil
Poslední aktualizace2. 11. 2021
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 23 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).