Autor | anonym | |
Zkratka | Prav1854 | |
Transkribovaný titul | Pravidla pravopisu | |
Transliterovaný titul | Pravidla| pravopisu | |
Poznámka k titulu | v titulku jsou použita antikva různých stupňů a tučnosti | |
Místo tisku | Vídeň | |
Tiskař/nakladatel | C. k. nakladatelstvo školních knih (tiskem L. Grunda) | |
Vročení | 1854 | Vydání |
Exemplář | ze soukromé sbírky | |
Databáze NK ČR | <viz zde> | |
Rozsah | 18+12–3846 = s. [I–II] — [1] — 2–36 — [37] — 38–56 — [57] — 58 — [59–60] | |
Charakteristika | Oficiální školní pravidla pravopisu z roku 1854, spojená s jednoduchým poučením o gramatice, resp. tvarosloví. Ve stejném roce vyšla variace téhož textu školních pravidel také v Praze. Je přitom pozoruhodné, že drobné odlišnosti obou soudobých vydání zasahují i základní mluvnickou terminologii. Ve vídeňském vydání čteme na s. 9 pro deklinaci termín sklonění, ve vydání pražském je v tomtéž paragrafu řeč o skloňovce (Pravidla 1854: 10). Podle Jaroslava Jelínka, odkazujícího na E. Strnada, vypracoval návrh prvních Pravidel českého pravopisu (Prawidla 1846) „J. K. Škoda, zrevidoval jej P. Koubek“ (Jelínek 1972: 71, pozn. 24).
Učebnice je rozdělena do dvou dílů. První díl (s. 1 až 36) obsahuje po „Mluvnické přípravě“ (s. 1 až 4) dva oddíly: — první oddíl pojednává o ohebných slovních druzích (podstatné jméno, přídavné jméno, číslovka, zájmeno, sloveso /„časoslovo“/, aktivní deverbativní adjektivum a příčestí trpné /dohromady „příčestí“/), s. 5 až 32; — druhý oddíl pojednává o slovních druzích neohebných (příslovce, předložka, spojka, citoslovce /„mezislovce“/), s. 33 až 36. Druhý díl (s. 37 až 56) obsahuje ve dvou odděleních poučení o vlastním pravopise: — první oddělení se zabývá kladením náležitých písmen, s. 38 až 49; — druhé oddělení udává základní pravidla o interpunkci, s. 50 až 56.
V obsahu zaměřeném na školskou praxi po provedení všech důsažnějších změn v českém pravopise v první polovině 19. století (Sedláček 1993; Tešnar 2000) zaujme zárodek budoucích vyjmenovaných slov (s. 43) nebo doklad o rozdílu mezi psaným a mluveným jazykem — výslovnost psaného ý „v obyčejném mluvení“ jako [ej], é jako [í] a ú jako [ou] nebo jinak (s. 39). | |
Jazyky | čeština | |
Primární literatura (digitální fotokopie) |
| |
Sekundární literatura |
| |
Autor popisu | Ondřej Koupil | |
Poslední aktualizace | 9. 11. 2020 |
![]() | Copyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 3 měsíci a 12 dny; verze dat: 1.1.16 | ![]() | ![]() |
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101 (LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS). |