Pravidla pravopisu

Pravidla pravopisu. Vídeň, 1854.

Listování
Autoranonym
ZkratkaPrav1854
Transkribovaný titulPravidla pravopisu
Transliterovaný titulPravidla| pravopisu
Poznámka k tituluv titulku jsou použita antikva různých stupňů a tučnosti
Místo tiskuVídeň
Tiskař/nakladatelC. k. nakladatelstvo školních knih (tiskem L. Grunda)
Vročení1854
Vydání
Exemplářze soukromé sbírky
Databáze NK ČR<viz zde>
Rozsah18+12–3846 = s. [I–II] — [1] — 2–36 — [37] — 38–56 — [57] — 58 — [59–60]
Charakteristika

Oficiální školní pravidla pravopisu z roku 1854, spojená s jednoduchým poučením o gramatice, resp. tvarosloví. Ve stejném roce vyšla variace téhož textu školních pravidel také v Praze. Je přitom pozoruhodné, že drobné odlišnosti obou soudobých vydání zasahují i základní mluvnickou terminologii. Ve vídeňském vydání čteme na s. 9 pro deklinaci termín sklonění, ve vydání pražském je v tomtéž paragrafu řeč o skloňovce (Pravidla 1854: 10).

Podle Jaroslava Jelínka, odkazujícího na E. Strnada, vypracoval návrh prvních Pravidel českého pravopisu (Prawidla 1846) „J. K. Škoda, zrevidoval jej P. Koubek“ (Jelínek 1972: 71, pozn. 24).

 

Učebnice je rozdělena do dvou dílů.

První díl (s. 136) obsahuje po „Mluvnické přípravě“ (s. 14) dva oddíly:

— první oddíl pojednává o ohebných slovních druzích (podstatné jméno, přídavné jméno, číslovka, zájmeno, sloveso /„časoslovo“/, aktivní deverbativní adjektivum a příčestí trpné /dohromady „příčestí“/), s. 532;

— druhý oddíl pojednává o slovních druzích neohebných (příslovce, předložka, spojka, citoslovce /„mezislovce“/), s. 3336.

Druhý díl (s. 3756) obsahuje ve dvou odděleních poučení o vlastním pravopise:

— první oddělení se zabývá kladením náležitých písmen, s. 3849;

— druhé oddělení udává základní pravidla o interpunkci, s. 5056.

 

V obsahu zaměřeném na školskou praxi po provedení všech důsažnějších změn v českém pravopise v první polovině 19. století (Sedláček 1993; Tešnar 2000) zaujme zárodek budoucích vyjmenovaných slov (s. 43) nebo doklad o rozdílu mezi psaným a mluveným jazykem — výslovnost psaného ý „v obyčejném mluvení“ jako [ej], é jako [í] a ú jako [ou] nebo jinak (s. 39).

Jazykyčeština
Primární literatura (digitální fotokopie)
  • Pravidla pravopisu. Vídeň, 1854. Fotokopie tisku ze soukromé sbírky, dostupné z WWW: <viz zde>
Sekundární literatura
  • Jelínek, Jaroslav. Nástin dějin vyučování českému jazyku v letech 1774–1918. 2., dopl. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972 [= Na pomoc učitelům a vychovatelům].
  • Pravidla českého pravopisu: praktickými příklady vysvětlená. Praha: C. k. sklad normálních školních knih, 1854. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 F 678, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Prawidla českého prawopisu: praktickými přijklady wyswětlená: pro učitele českých sskol, zwlásstě pro kandidáty auřadu učitelského. Praha: C. k. sklad normálních školních knih, 1846.
  • Sedláček, Miloslav. K vývoji českého pravopisu 1. Naše řeč, 1993, roč. 76, s. 57–71. Elektronická forma textu dostupná z WWW: <viz zde>
  • Tešnar, Hynek. K pravopisným polemikám v 1. polovině 19. století. Naše řeč, 2000, roč. 83, s. 243–252. Elektronická forma textu dostupná z WWW: <viz zde>
Autor popisuOndřej Koupil
Poslední aktualizace9. 11. 2020
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2021, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2021, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2021, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 14 lety, 11 měsíci a 14 dny; verze dat: 1.1.18
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).