Widerlegung der sogenannten analogisch-orthographischen Neuerungen in der böhmischen Sprache

Jan Nejedlý. Widerlegung der sogenannten analogisch-orthographischen Neuerungen in der böhmischen Sprache. Praha (Prag), 1828.

Listování
Autor

Jan Nejedlý

Johann; Negedly, Neyedly

ZkratkaNejWiderlegung1828
Transkribovaný titulWiderlegung der sogenannten analogisch-orthographischen Neuerungen in der böhmischen Sprache
Transliterovaný titulWiderlegung| der ſogenannten| analogiſch-orthographischen| Neuerungen in der| böhmiſchen Sprache
Poznámka k tituluv titulku je použita fraktura různých stupňů
Místo tiskuPraha (Prag)
Tiskař/nakladatelb. n.
Vročení1828
Vydání
ExemplářNárodní knihovna České republiky, Praha, sign. 45 E 59
KnihopisK06116
Formát

Rozsah18 22 = s. [1–3] — 4–20
Poznámka k tiskuv brožuře, vyšla pravděpodobně autorovým nákladem, je uvedena jen tiskárna („in der Sommerschen Buchdruckerey, in Skt. Anna-Kloster“ = Josefa Sommerová)
Charakteristika

Odpověď profesora Jana Nejedlého na anonymní brožuru propagující analogický pravopis (Poč1828). Reakci na česky vydaný spisek Hankův (a snad i Jungmannův) publikoval Nejedlý. Když mu následujícího roku odpověděl zase Jungmann, udělal to také textem německým (JunGeleuch1829).

 

Zavádění analogického pravopisu v nově založených českých časopisech Muzejníku a Časopisu pro katolické duchovenstvo a anonymně vydaná brožura Poč1828 byly znamením postupu reformistické strany. Byla tu stále dohoda o dvou pravopisech, jednom pro děti a pro literáty, z února 1823 (Lisický 1898: 331), ale profesor Nejedlý jistě viděl, že mladší autoři hlásící se k národnímu hnutí se nenechávají tolik ovlivnit jeho opakovaně vydávanou mluvnicí (srov. vydání připravené po rozpoutání pravopisných: NejGram1821) a hlásí se k novotářům. Nejedlý podle Lisického (Lisický 1898: 331 a 455) četl své přednášky z katedry už léta „peruny […] metaje“.

 

Obsah dvacetistránkového tisku důkladně parafrázoval Lisický 1898: 455–463. Nejedlý uvedl dvanáct číslovaných článků, proč analogickou reformu pravopisu odmítá.

Od 16. století se y/i v češtině píše ustáleně, my se to máme učit, ne opravovat (s. 4). Pravidlo o ortograficky tvrdých souhláskách je důležité a navíc je to starý zvyk, úzus (Sprachgebrauch); Nejedlý nepovažuje za dostatečná vysvětlení, že u neživotných maskulin je dnešním nominativem původní akuzativ, a proto se ptá, proč není také luhi a větri (jako kosi) (s. 5). Reformou se nezíská žádná výhoda, žádný užitek (s. 6). Reformou se zvyšuje náročnost beztak těžkého správného psaní, předchozí pravidlo bylo jednodušší (s. 6). Dvojí pravopis v jednom jazyce by byl směšný (s. 7; taková situace ale právě panovala!). Ortografii zlatého věku přijali i jezuité a zavedli ji do škol (s. 9). Novota je vypůjčena z ruštiny (s. 10). Jako klasickou knihu i co do pravopisu představuje Nejedlý Durychovu a Procházkovu bibli z roku 1780 (K01113). Spor je podle autora malicherný, připomíná mu bizarní obraz gramatiků z Komenského Labyrintu světa (s. 12). Nápady reformovat němčinu byly zastaveny (s. 14). Ypsilon po c, s a z máme jako Poláci — není důvod se od nich odtrhávat (s. 15). Nejedlý opakuje, že některé návrhy jsou podle něj inspirovány ruštinou (s. 16), a porovnává zisky a náklady reformy. Ve výsledku se mu zásah do úzu zdá natolik náročný a zbytečný, že nemá smysl ho podnikat.

 

Jazykyněmčina
Primární literatura (digitální fotokopie)
  • Negedly, Johann. Widerlegung der sogenannten analogisch-orthographischen Neuerungen in der böhmischen Sprache. Prag, 1828. eKniha Google (fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 45 E 59), dostupná z WWW: <viz zde>
  • Negedly, Johann. Widerlegung der sogenannten analogisch-orthographischen Neuerungen in der böhmischen Sprache. Prag, 1828. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 45 E 59, dostupné z WWW: <viz zde>
Sekundární literatura
  • Jakubec, Jan. Jan Nejedlý. In J. Hanuš aj. Literatura česká devatenáctého století 1: od Dobrovského k Jungmannově škole básnické. 2. vyd. Praha: J. Laichter, 1911, s. 541–568. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 G 6177/Díl 1.2.vyd., přístupné z WWW: <viz zde>
  • Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 3/I: M–O; 3/II: P–Ř. Red. J. Opelík. Praha: Academia, 2000, s. 456–459 (heslo Mojmíra Otruby), dostupné z WWW: <viz zde>
  • Lisický, Alois. Spor o i a y. Časopis Musea království Českého, 1898, roč. 72, s. 308–332 a 454–493. Fotokopie výtisku Knihovny Národního muzea, Praha, sign. Z 10 D 9, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Rybička, Antonín. Přední křisitelé národa českého: boje a usilování o právo jazyka českého začátkem přítomného století 1. Praha: F. Šimáček, 1883, s. 88–166. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 E 8147, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Sedláček, Miloslav. K vývoji českého pravopisu 1. Naše řeč, 1993, roč. 76, s. 57–71, dostupné z WWW: <viz zde>
  • Tešnar, Hynek. K pravopisným polemikám v 1. polovině 19. století. Naše řeč, 2000, roč. 83, s. 243–252, dostupné z WWW: <viz zde>
Autor popisuOndřej Koupil
Poslední aktualizace2. 11. 2021
 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 7 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).