Antonín Liška

Anton; Lischka

8°

Mluvnice sepsaná premonstrátem, středoškolským profesorem, klasickým filologem Antonínem Liškou (1791–1847). Liška vystudoval v Praze a vstoupil do strahovské premonstrátské kanonie. Působil jako pedagog v Žatci, poté v Jindřichově Hradci a nakonec od roku 1826 do smrti ve městě Bochnia v Haliči (dnes v Malopolském vévodství v Polsku). Když studoval na malostranské hlavní škole, byl jejím ředitelem dominikán Aleš Pařízek (PařPrav1812), později se poznal se studenty z Hankova okruhu a při svých dramatických počinech s českými divadelníky (J. N. Štěpánek). Klasickofilologické zájmy ho vedly k překládání Homéra, nejprve k časoměrnému pokusu a pak k prozaickému překladu obou epických skladeb. Kromě „romantického“ zájmu o časomíru ho ovlivnily i Rukopisy, kterými by byl rád jazykově inspiroval překládání ze starověkých jazyků (srov. experimentálně laděný překlad Homér 1844). Je také autorem latinsko-německo-polského slovníku (Liszka 1835).

Klasická filologie se promítla i do Liškovy gramatiky češtiny. Vedle výkladové němčiny a vykládané češtiny v ní totiž figuruje i latina.

Kniha je rozdělena do dvou základních oddělení (Abtheilung).

První oddělení je „naukou o slově“, s. [3] až 180, ale kromě ohýbání (tvarosloví) jednotlivých slovních druhů (s. [18] až 114 a [171] až 180) a zvlášť slovesa (s. [115] až 170) obsahuje i poučení o pravopise (s. [3] až 17).

Druhé oddělení je „naukou o větě“ a obsahuje hlavně poučení o pádových vazbách nebo participiálních konstrukcích (s. [181] až 238). Zaujmou ale například i témata stylistická, jako je zdvořilostní oslovování (s. 237).

Rejstřík (s. [239] až [248]) s obsahem (s. [VII]) a členění s číslovanými paragrafy napomáhají přehlednosti knihy.

Errata ve vstupním archu (s. [VI]) svědčí o tom, že tato část příručky byla tištěna až jako poslední.

V předmluvě (Vorrede, s. [I] až V) autor shrnul svůj záměr: gramatik češtiny je sice z posledního desetiletí víc, ale podle jeho mínění nevycházejí dostatečně vstříc německojazyčné studující mládeži (píše adjektivum „německý“ zásadně teutsch). Protože počítá s latinou jako základním předmětem poznání jazyka obecně na školách, nabízí vlastně komparační česko-německo-latinskou příručku, kde jsou ekvivalentní slova, tvary a konstrukce (tedy ohýbání a spojování, Biegung und Fügung, s. [I] až II) často k vidění vedle sebe. Liška se odvolává na svou pedagogickou praxi v Žatci i Jindřichově Hradci (s. V).

Příručka se hlásí k analogickému pravopisu a upozorňuje, že není k dispozici slovník ve stejném ortografickém systému, „začátečník“ si tedy musí při hledání uvědomit rozdíly v psaní (s. IV).

Rozkládací tabulky přehledně prezentují základní tvarosloví. Substantiva (s. [32ter]) se dělí do šesti typů, víceméně podle Gsg, rodové členění je až sekundární; „Charakter“ každého skloňování se určuje kombinací dvou pádů, ne vždy Gsg. Adjektiva popisuje tabulka na s. [108ter]. Slovesa se dělí do sedmi typů, jejich „Charakter“ se určuje kombinací 1. os sg. ind. praes. act. a infinitivu.

Druhého vydání se příručka dočkala v Hradci Králové v roce 1849, upravovatelem byl Josef Šrůtek (srov. ŠrůtekNám1850).

Jazyková pásma knihy jsou přehledně vyznačena i písmem. Čeština se tiskne odvážně antikvou a hlavně polokurzivou, latina antikvou, výkladová němčina frakturou.

• Lischka, Anton. Elementarunterricht in der böhmischen Sprache zunächst für die teutsche studierende Jugend nach den besten Sprachlehren entworfen. Neuhaus, 1821. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 8 F 126, dostupné z WWW: <viz zde>
• Lischka, Anton. Elementarunterricht in der böhmischen Sprache zunächst für die teutsche studierende Jugend nach den besten Sprachlehren entworfen. Neuhaus, 1821. Fotokopie tisku Strahovské knihovny, Praha, sign. AC VIII 32, dostupné z WWW: <viz zde>

• [Homér] Homérowa Odyssea. Praha: vydavatelstvo Biblioteky klassiků, 1844. Fotokopie tisku Moravské zemské knihovny v Brně, sign. 2-0024.807, dostupné z WWW: <viz zde>
• Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce 2/I: H–J; 2/II: K–L. Red. V. Forst. Praha: Academia, 1993, s. 1196–1197 (heslo Lenky Kusákové), dostupné z WWW: <viz zde>
• Liszka, Anton. Kleines lateinisch-deutsch-polnisches Wörterbuch zum ersten Theile der lateinischen Sprachlehre. Prag: J. H. Pospíšil, 1835. Fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 8 C 91, dostupné z WWW: <viz zde>
• Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 512–513 (Landfras Josef Jan — zmínka o Aloisi Josefu Landfrasovi) — elektronická forma textu přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>