|
Autor | ||
Zkratka | LiskaElem1821 | |
Transkribovaný titul | Elementarunterricht in der böhmischen Sprache zunächst für die teutsche studierende Jugend nach den besten Sprachlehren entworfen | |
Transliterovaný titul | Elementar| Uunterricht| in der| böhmiſchen Sprache| zunächſt für die| teutſche ſtudierende Iugend nach den beſten Sprachlehren| entworfen | |
Místo tisku | Jindřichův Hradec (Neuhaus) | |
Tiskař/nakladatel | Alois Josef Landfras (Joseph Aloys Landfraß /!/) | |
Vročení | 1821 | Vydání |
Exemplář | Strahovská knihovna (knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově), Praha, sign. AC VIII 32 | |
Databáze NK ČR | <viz zde> | |
Formát | 8° | |
Rozsah | [*]8 1–158 164 + [3 příl.] = s. [i–iv] — [I] — II–V — [VI–XII] — [1–3] — 4–17 — [18] — 19–32 — [32bis–32ter] — 34–108 — [108bis–108ter] — 109–114 — [115] — 116–128 — [128bis–128ter] — 129–170 — [171] — 172–180 — [181] — 182–238 — [239–248] Poznámka: přílohy jsou rozkládací listy potištěné vždy jen z jedné strany (s. [32ter], [108ter], [128ter]) | |
Charakteristika | Mluvnice sepsaná premonstrátem, středoškolským profesorem, klasickým filologem Antonínem Liškou (1791–1847). Liška vystudoval v Praze a vstoupil do strahovské premonstrátské kanonie. Působil jako pedagog v Žatci, poté v Jindřichově Hradci a nakonec od roku 1826 do smrti ve městě Bochnia v Haliči (dnes v Malopolském vévodství v Polsku). Když studoval na malostranské hlavní škole, byl jejím ředitelem dominikán Aleš Pařízek (PařPrav1812), později se poznal se studenty z Hankova okruhu a při svých dramatických počinech s českými divadelníky (J. N. Štěpánek). Klasickofilologické zájmy ho vedly k překládání Homéra, nejprve k časoměrnému pokusu a pak k prozaickému překladu obou epických skladeb. Kromě „romantického“ zájmu o časomíru ho ovlivnily i Rukopisy, kterými by byl rád jazykově inspiroval překládání ze starověkých jazyků (srov. experimentálně laděný překlad Homér 1844). Je také autorem latinsko-německo-polského slovníku (Liszka 1835).
Klasická filologie se promítla i do Liškovy gramatiky češtiny. Vedle výkladové němčiny a vykládané češtiny v ní totiž figuruje i latina.
Kniha je rozdělena do dvou základních oddělení (Abtheilung). První oddělení je „naukou o slově“, s. [3] až 180, ale kromě ohýbání (tvarosloví) jednotlivých slovních druhů (s. [18] až 114 a [171] až 180) a zvlášť slovesa (s. [115] až 170) obsahuje i poučení o pravopise (s. [3] až 17). Druhé oddělení je „naukou o větě“ a obsahuje hlavně poučení o pádových vazbách nebo participiálních konstrukcích (s. [181] až 238). Zaujmou ale například i témata stylistická, jako je zdvořilostní oslovování (s. 237). Rejstřík (s. [239] až [248]) s obsahem (s. [VII]) a členění s číslovanými paragrafy napomáhají přehlednosti knihy. Errata ve vstupním archu (s. [VI]) svědčí o tom, že tato část příručky byla tištěna až jako poslední.
V předmluvě (Vorrede, s. [I] až V) autor shrnul svůj záměr: gramatik češtiny je sice z posledního desetiletí víc, ale podle jeho mínění nevycházejí dostatečně vstříc německojazyčné studující mládeži (píše adjektivum „německý“ zásadně teutsch). Protože počítá s latinou jako základním předmětem poznání jazyka obecně na školách, nabízí vlastně komparační česko-německo-latinskou příručku, kde jsou ekvivalentní slova, tvary a konstrukce (tedy ohýbání a spojování, Biegung und Fügung, s. [I] až II) často k vidění vedle sebe. Liška se odvolává na svou pedagogickou praxi v Žatci i Jindřichově Hradci (s. V). Příručka se hlásí k analogickému pravopisu a upozorňuje, že není k dispozici slovník ve stejném ortografickém systému, „začátečník“ si tedy musí při hledání uvědomit rozdíly v psaní (s. IV).
Rozkládací tabulky přehledně prezentují základní tvarosloví. Substantiva (s. [32ter]) se dělí do šesti typů, víceméně podle Gsg, rodové členění je až sekundární; „Charakter“ každého skloňování se určuje kombinací dvou pádů, ne vždy Gsg. Adjektiva popisuje tabulka na s. [108ter]. Slovesa se dělí do sedmi typů, jejich „Charakter“ se určuje kombinací 1. os sg. ind. praes. act. a infinitivu.
Druhého vydání se příručka dočkala v Hradci Králové v roce 1849, upravovatelem byl Josef Šrůtek (srov. ŠrůtekNám1850).
Jazyková pásma knihy jsou přehledně vyznačena i písmem. Čeština se tiskne odvážně antikvou a hlavně polokurzivou, latina antikvou, výkladová němčina frakturou. | |
Jazyky | němčina, čeština, latina | |
Primární literatura (digitální fotokopie) |
| |
Sekundární literatura (o autorovi a knihkupectví) |
| |
Autor popisu | Ondřej Koupil | |
Poslední aktualizace | 27. 9. 2021 |
Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka,
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 10 měsíci a 6 dny; verze dat: 1.1.25 |
|||
Web je
podpořen
Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062 (LINDAT/CLARIAH-CZ). |