Jiljí Chládek

Jiljí Bartoloměj, Aegidius

8°

Teolog Jiljí Chládek OPraem se k autorství mluvnice češtiny dostal přes pastorální teologii, obor, který se v 18. století etabloval i v rámci teologického studia jako nový. „Pastorální“ kompetence měli v očích osvícenských reformátorů univerzitního studia nabýt adepti teologie, budoucí kněží, tím, že budou tradiční teologické disciplíny probírat z hlediska využití v praxi duchovní správy. A s tím právě souvisel u prosazovatelů pastorální teologie v habsburských zemích (jako byl břevnovský opat Franz Stefan Rautenstrauch OSB) důraz na školení ve vernakulárních jazycích. Jazyková příprava byla samozřejmě součástí kněžské formace vždycky, ale její jádro tvořilo studium jazyků biblických a liturgických (latina, řečtina, hebrejština). Chládek (narodil se v roce 1746 /Dějiny 1995: 95/, podle jiných pramenů v roce 1743, zemřel roku 1806) se stal autorem první učebnice pastorálky napsané česky (Počátkové opatrnosti pastýřské, K03309; srov. Medek 1982: 261). Jeho práce byla spojena s pražskou Karlo-Ferdinandovou univerzitou, děkanem teologické fakulty byl ve školních rocích 1792 a 1793, v roce 1794 se stal rektorem univerzity (Dějiny 1995: 264) — a právě v tomto roce datoval předmluvu ke své příručce Náučení kratičké (s. [4]).

Ta se už v titulu hlásí k pastorální teologii a je v něm přímo adresována studentům bohosloví a praktikům v duchovní správě. Po dedikaci následuje autorova předmluva (s. [3] až [4]). Vlastní text je rozdělen do pěti dílů:

— první díl pojednává o literách, s. [5] až 17.

— druhý díl je stručný a je nadepsán o sylabách, s. 17 až 19.

— nejrozsáhlejší je třetí díl, věnovaný morfologii jednotlivých slovních druhů, s. 19 až 115 (zajímavý je přitom rejstřík sloves, která by studentům mohla činit problémy, od s. 103).

— ve čtvrtém díle probírá autor elementární otázky syntaktické, s. 115 až 136.

Poměrně četné jsou opravy tiskových chyb, uvedeny jsou s titulem Omýlení škodnější na s. [137] a [138].

Zajímavým dokladem historickým je seznam posluchačů česky přednášené pastorální teologie v roce 1795, otištěný na s. [139].

Do kontextu ostatních mluvnic češtiny je Chládkova příručka vpojena odkazem v dedikaci na Konstancův Brus (KonsLima1667) —s. [1]. A v seznamu gramatik češtiny naopak na Chládka odkazuje ve své mluvnici F. M. Pelcl, který svůj spis (PelclGrund1795).

Mluvnice je vysázena tradiční českou kombinací švabachu jako chlebového písma a fraktury jako písma vyznačovacího.

• Chládek, Jiljí. Náučenj kratičké, kterak by se mělo dobře mluviti česky a psáti, sepsané nejvíce pro ty, kteříž slyší pastorální teologii v jazyku českém aneb již i skutečně týmž jazykem ouřad pastýřský konají. Praha, 1795. eKniha Google (fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 F 508), dostupná z WWW: <viz zde>
• Chládek, Jiljí. Náučenj kratičké, kterak by se mělo dobře mluviti česky a psáti, sepsané nejvíce pro ty, kteříž slyší pastorální teologii v jazyku českém aneb již i skutečně týmž jazykem ouřad pastýřský konají. Praha, 1795. eKniha Google (fotokopie tisku Národní knihovny České republiky, Praha, sign. 54 Se 5), dostupná z WWW: <viz zde>
• Chládek, Jiljí. Náučenj kratičké, kterak by se mělo dobře mluviti česky a psáti, sepsané nejvíce pro ty, kteříž slyší pastorální teologii v jazyku českém aneb již i skutečně týmž jazykem ouřad pastýřský konají. Praha, 1795. Fotokopie tisku ze soukromé sbírky, dostupné z WWW: <viz zde>

• Dějiny Univerzity Karlovy II: 1622–1802. Red. I. Čornejová. Praha: Univerzita Karlova, 1995.
• Medek, Václav. Cesta české a moravské církve staletími. Praha: Česká katolická charita, 1982.
• Voit, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století I–II. 2. vyd. Praha: Libri, 2008, s. 905–907 (Tiskárna normální školy) — elektronická forma textů přístupná v Encyklopedii knihy v českém středověku a raném novověku z WWW: <viz zde>