Hodinky o sv. Vendelínu. Na jitřní.
Pane, rty mé otevřeš a usta má zvěstovati budou chválu tvou. Bože, k pomoci mé vzezři! Pane, k spomahání mému pospěš. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jakož byla na počátku, tak i nyní i vzdycky i až[ae]až] az na věky věků. Amen.
Chválospěv.
Vendelín, škotské země[af]země] Žemě velká sláva,
jehož Forchard král z Iveliny zplodil,
vůbec světu známost dává,
[43]číslo strany rukopisujak se Bohu s tělem i s duší[ag]duší] Duſſy zrodil.
Nebo hnedle v mladých létech královskou korunu pro něj opouští
a proti obyčeji dětí všechněch v Vestriku skrytě živ jest na poušti.
Tam na místě království jeskynku sobě staví
a tak sebe samého pro Krista zapírá,
čas v modlení a karání těla tráví
a tak duše nepřátelům udatně odpírá.
Antiphonacizojazyčný text.
Aj, hle, vzdálil jsem se utíkaje a zustal jsem na poušti, nebť[ah]nebť] nebt jsem viděl nepravost a odporování v městě. Psal. 54.cizojazyčný text
Toť jest odpočivadlo mé na věky věků. Tuť přebývati budu, neb jsem vyvolil je. Ps. 131.cizojazyčný text
Modlitba.
Bože, jenž jsi nám tvýho věrnýho služebníka svatýho Vendelína (který pro lásku tvého jména královskou berlu opustil a na poušti bydleti, též rozličný dobytek v nejhlubší pokoře pásti vyvolil) za obvzláštního spomocníka a ochrance proti škodlivému pádu dobytka ustanovil a jej obecným u tebe za nás přimluvcem zvolil. Račiž milostivě dáti, abychom skrz jeho svatý život, veliké zázraky a mocné zásluhy ve všech naších tělesných potřebách a zemských obchodech tvým nebeským požehnáním vzdy naplněni a na našem dobytku ode všeho nakažlivého pádu osvobozeni, těchto časných statků[ai]statků] Statku a darů tak vždycky ve zdraví[aj]zdraví] Zdrawi požívali, bychom věčných nestratili, nýbrž s ními po tomto ži[45]číslo strany rukopisuvotě šťastně[ak]šťastně] ſſtiaſtné vládnouti mohli. Skrze Pána našeho Ježíše Krista, syna tvého, kterýž s tebou živ jest a králuje v jednotě Ducha svatého na věky věků. Amen.
K hodině první.
Bože, ku pomoci mé vzezři etc.cizojazyčný text, jako na jitřní.
V Triru, jsa na pouti, chléb sobě vyprosuje
a hned jakýsi zeman naň spurně doráží,
řka: „Tva zahálka tebe k tomu přivozuje!“
(Tak bezbožně jeho svatost uráží).
„Chceš-li sebe obživit, pas dobytka mého.“
Což on k potupě světa hbitě na sebe vzal,
a aby tím lépej chválit mohl Boha svého,
