který dne nedělního v kostele svatýho Vendelína kázaní slejchával. Když pak jedenkráte na den téhož svatýho jej velmi tuze chváliti slyšel, myslil sobě, že to všechno, co kazatel povídá, podvod a lež jest. Aj, tu náhle tak oslepl, že jsou ho z kostela vyvedsti museli. Odtudž poznal a želel hříchu svého, žádal svatýho Vendelína za odpuštění téhož proti Bohu rouhání a přislibil, jestli mu zase jeho zrak navrátí, že chce katolikem býti. Svatý Vendelín nad ním se smilujíc, jeho slepe oči osvítil, on ale tak vděčný byl, že hned, jsa katolikem učiněn, se vyspovidal, velebnou svátost oltářní přijal a ten div ke cti a chvále svatyho Vendelína všudy vypravoval.
Léta 1699., když truhla ostatků svatého Vendelína otevřená byla a jedná v tom sousedstvu dlouho nemocná, k svému uzdravení žádného prostředku nenalezající žena o témž otevření uslyšela, nemohoucí tam osobně dojíti, zaslíbila se, že jestli by zdraví nabyla, spolu i s manželem svým do jeho svatého kostela putovati, tam se vyspovídati a velebnou svátost oltářní přijmouti chce. A ejhle, dív! Po vykonaném slibu, když ještě na modlitbách trvala, zdravá povstala. Svou pouť a slib vykonavší, svému duchovnímu pastýři Mikulášovi Kellerovi (to jest jméno německého téhož sv. života a zázraku spisovatele) a jiným se přiznala, jak veliké dobrodiní a lásku ji svatý Vendelin prokázal.
Léta 1700., měsíce července, Kateřina Dreherová z Habštettu skrz přimluvu svatýho Vendelína po vykonanej oběti pomoc a zdraví nabyla, což ona dobrým svědomím vyřkla a přisahou potvrdila.
Léta 1702., měsíce února, školní místr z Habštettu, jsouc chromý, zaslíbil se k svatýmu Vendelínu pěšky putovati a toho divotvorného svatého za uzdravení svých chromých oudů vzývati, což s takovou vroucnosti vykonal, že se rovný zase domu navrátil, a to velké dobrodiní téhož ochotného v potřebách spomocníka až posavád vychváluje. Podobný přiběch o sobě s přisahou dosvědčuje nynější školní místr u svatého Vendelína, Martin Monc nazvaný, který z Triru celý chromý na berlách k svatýmu Vendelínu přišel, skrze pomoc ale svatého Vendelína, o kterou dlouhý čas usiloval, tak dalece uzdraven byl, že kdežto prvé na berlích bídně
