potupen a na kříži uplván, že jeho milá matka nemohla poznati. Protiv hřiechu byl beze všie viny, že ižádného hřiechu neměl. Proti své vuoli jměl pokoru, že z něho Židé činili, což chtěli. Protiv ukrutným slovuom měl pokojnost, že když jemu láli, on prosil boha za ně, a vedli jej jako ovci na popravu, an neotevřěl svých úst protiv jim. A protože je to vše svatý Jan měl na sobě, proto jej miloval hospodin a přijal jej k sobě i s tělem i s duší do nebeského královstvie, jehož.
Stanislaicizojazyčný text
Talis decebat, ut esset nobis pontifex. Sanctus, innocens, excelsior celis factus.cizojazyčný text Tato slova píše svatý Pavel o svatém Stanislavu a řka: „Sluší, aby taký byl biskupem: svatý a nevinný a vyšší nebes.“ V těch sloviech móžem trojí věc znamenati o svatém Stanislavě, jeho dóstojenství, že byl biskupem, druhé jeho svatost, že byl svatý nevinný. Tehdy jeho odplata věčná, že jmá přiebytek nade všěmi nebesy.
O prvém mámy znamenati, že biskupstvie jest veliké dóstojenstvie, že biskup jmá lidi žehnati a hřiechy odpúštěti a kněží světiti. A když svatý Stanislav jest biskupem, prosmy jeho, ať nás ráčí požehnati a hřiechy shladiti a našě dušě osvietiti. Jakož se čte o něm, když jeden spravedlivý člověk bieše na modlitbách i uzřě plné pole bielých lidí a jednoho biskupa, an jě žehná, i otáza, co by to bylo. Tehdy jemu jeden vece: „Svatý Stanislav žehná své služebníky, kteří jemu činie čěst a chválu.“ Veliké dóstojenstvie biskupa znamenává sě na jeho rúšě, skrze něž znamenávají sě ctnosti, jimiž jest byl okrášlen svatý Stanislav. Prvé je měl veliké utrpenie, že sě postil a bděl, na modlidbách vždy ležal. Druhé jeho ščedrost, že jeho stuol vždy byl chudým obecen, všěckny chudé měl napsány v svém srdci jako v knihách. Třetie pokoru, že vše protivenstvie trpěl míle pro buoh. Čtvrté snažnost, že plodil vieru křesťanskú až do svéj smrti a bojoval za ni a dal svój život pro ni. Jakož sě čte o nem, když svatý Stanislav bieše biskupem v Krakově a krakovský král Boleslav pohansky sě vedieše a mnoho zlého činieše protiv bohu i protiv lidem. Když jěl po zemi, tu vždy spásl chudým lidem lúky a osenie a zžal jim obilé, a nazajtřie vstana kázal jim spáliti jich domy a kázal jě stínati bez viny a vládykám zbožie bráti a je z země vypoviedati. A psy viece miloval než lidi. A kdež zvěděl ženu v uomladciech, kázal jiej dietě zavrci a dvie štěnec kázal ji jejiemi prsmi krmiti. Kněží a žákovstvo hubil a z země jě honil. Tehdy svatý Stanislav přišed k němu, počě s ním sám a sám mluviti a jako přietel přietele tresktati, prosě jeho, aby toho ostal a radějí bohu slúžil, i král sě rozhněva i nechtě toho slyšěti. Tehdy svatý
