z Mladoňovic, Petr: Pašije mistra Jana Husi

Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. 4519, 159r–168r. Editor Černá, Alena M. Ediční poznámka
<<<<<165v166r166v167r167v–168r>>10>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

lidi toliko vyvedl z hřiechu. A na té pravdě, kterúž sem kázal, psal a učil z zákona božieho a z výkladóv svatých doktoróv, dnes vesele chci umřieti.“ A to uslyšěvše ten jistý maršálek s Klemovým synem, tlesce rukama, i jedechu od něho pryč. A katové jeho inhed zapálichu. Mistr hlasem velikým zazpieva: „Kriste, synu boha živého, smiluj sě nade mnú!“ A druhé křičě: „Synu boha živého, smiluj sě nade mnú!“ A třetie, když chtieše křičěti a zpievati, vietr se tudiež zbudiv, plamen jemu v tvář obráti. A tak umlkl, sám v sobě modle sě, duši pustil. A tom mlčění hýbáše usty a hlavú, než duši pusti, jako by člověk, brzcě řiekaje, tři páteřě mohl řéci.

A když ty otiepky, opálivše sě okolo něho, opadechu a tělo ještě při tom prknu za hrdlo stáše, přivěšeno za ten řetěz, tehdy tělo katové s tiem prknem v oheň přěvrátichu a, tepru drev na oheň mnohem viece přikládajíce, počěchu páliti obcházejíce, a kosti aby spieše shořaly, kyji obíjejíce. A hlavu nalezšě, kyjem rozrazichu. A když srdce mezi třěvy nalezechu, kyj obostřivše, to zvláště naň vstrčichu a páléce na tom rožnu, dřevem obíjechu, a zatiem kat tu rúcho jeho držieše, a Klemóv syn zvěděv, že jest tu sukně mistrova Husova, káza mu ji se vším, co tu jmějieše, i s pásem v oheň uvrci řka: „Čechovéť by to za svátost čtli.“ A katovi slíbi to zaplatiti. A tak všecko na popel spálivše, na káry sú vsypali a v Rýn, jenž tudiež blízko teče, uvrhli sú jeho památku věčně, což jest na nich bylo, od věrných shladiti chtiece.

Protož ačkoli sem řěčí sprostnú běh a položenie o smrti slavného kazatele mistra Jana Husi, mého milého mistra, položil, prosím, aby věrní křesťané, tiemto některakú památku jeho majíce, jenž mnoho dobrého od něho slyšali, jeho stálosti vděčni jsúce, v tom jeho následovali, a za mě, biedného, pana boha prosiece, ač sem co tuto opustil, aby mi odpustili. Neb plně za to mám, že sem, dá li buoh, tuto z úmysla nic křivého anebo scěstného nepoložil komu ku potupě nebo ku pochlebenství, za něžto bych měl sě konečně styděti přěd tváří jeho, jenž všelikakú lež i pravdu ohlásí konečně, súdě živé i mrtvé. Amen.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 7 měsíci a 2 dny; verze dat: 1.1.26
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).