aby sobě jím duchovenstvie nepoškvrnili, jehož sem od nich tudiež málo shlédal, znamenaje jich obyčeje, kteréž vedú. A po těch mšiech uvedú ho do kostela mezi ty preláty, kdež obyčejem svým sediechu na vysokých k tomu udělaných stoliciech, prknami vókol vysoko sě otarasovavše. A král uherský najvýše sedieše v svém majestátu pod korunú zlatú s oblúkem a vedlé něho Klemóv syn, jablko držě, a jiné kniežě meč nahý s druhé strany. A prostřed té ohrady anebo seděnie bieše někaký stól povýšený udělán a na něm kterakýs špalek a na tom rúcho mešné položeno, k zbavení kněžstvie mistra Husi připravené. A když jeho do kostela přivedše, přěd tiem stolem postavichu, klek na svoji koleně, dlúzě sě modléše. A zatiem někaký biskup, Laudensis řečený, mnich, vstúpiv na tu stolici, na niež obecné výpovědi své činiechu, i učinil kázanie. A to založil z řěči svatého Pavla k Římenínóm v kapitole VI., kdež die: „Buď zkaženo tělo hřiecha.“ A v tom kázaní dovodil širocě, kterak kacieřstva škodie v cierkvi svaté přěvelmi a kterak na krále zvláště a na jich úřad slušie, aby ta kacieřstva, a zvláště svatokupecké kacieřstvie, z cierkvi svaté zkazil a vyplel, neb ta kacieřstvie škodlivějie cierkev svatú roztrhují nežli zjevná násilé a ukrutenstvie prvotnie cierkvi svaté. A tak aby král uherský toho kacieřě zatvrzeného v zlosti zvláště zkazil, jehož tudiež v rukú,