nepálil. Třetí, aby mi moč, kdyby pára z něho šla s prašnou horkostí, nesmrděl. Toho trojího zlého sem se vyvaroval, když jsem jda močil. Tehdy řekl Ezop: Já dosti mám na odpovědi tvé. Dále když k domu přišli, řekl Xantus: Ezope, pobuď tu chvílku před domem a že já tam s svou ženou o tebe rozmluvím. Ezop: Jdi tam, já tebe nedržím. Xantus hned všed k paní do pokoje, řekl k ženě své: Paní, nebudeš se se mnou více hadrovati, ani vaditi, že služebníkův tvých užívám a potřebuji, opravdu utěšeného sobě jsem pacholíka koupil, že naň bude milo pohleděti. Když pak to služebníce paní uslyšely, mněly, že to tak jest, jakož pán praví. I vadily se spolu pravíce: Pán mně muže koupil v pravdě proto, že mi se dnes zdálo. Jiná pravila, že sou mne zasnoubili. Když pak ty děvky tak spolu jedna s druhou švástaly, řekla paní: Kde jest pak ten, kteréhož tak velmi chválíš? Nechejž ho, ať k nám přijde. Xantus vetce: Jest před dveřmi, kažte sem tomu nyní koupenému pacholíku. Když pak ty jiné děvky tak spolu se hadrovaly, jedna mlčíc dolů běžěla a myslila, kdybych já mohla mládence toho zatím sobě míti, když se ony o něho vadí. A přišedší před dvéře, řekla: Kde jest ten koupený služebník, kteréhož já se naději? Ezop řekl: Kohož ty hledáš, já jsem. Když pak ta děvka Ezopa uhlídala, zbledše z leknutí, řekla: Ale ty-lis ten militký páv, a kdež pak máš vocas? A chtíc do domu jíti, řekla: Nepřijdeš do tohoto domu, nebo vůbec utíkati budou, když tě uhlídají. A přišedší zas do domu, řekla jiným děvkám: Ouve, většího zlého, jdětež, pohleďte na něj. A viděvši ho jiná děvečka tak nepodobného, řekla mu: O, byť v usta za to nadělali a v nos napískali, táhni předce a hleď, aby se mne nedotejkal.

Všed pak Ezop do domu, ukázal se paní. A ona, jakž ho brzy uhlídala, hned se od něho obrátila a řekla: Tu-lis mi potvoru mořskou za služebníka koupil? Zažeň jej preč ode mne. Xantus řekl: Jediné, má hospodyně, buď veselá, dosti budeš mít s kejm žertovati s tímto služebníkem. A ona řekla: Xante, již teprvá vím, že mne nenávidíš a jiné manželky hledáš. Že pak to zjevně říci nesmíš, i přivedls mi toho truple s psí hlavou, domnění maje, že snáze z domu ujdu, než bych na něj hleděla. Vrať mi zase mé věno a chciť hned z domu jíti. Tu řekl Xantus k Ezopovi: Když sme na cestě byli, mnohos uměl tlampati, a nyní, když toho potřeba jest, nic neumíš mluviti. K tomu