žáci a řekli: Pod moudrostí boží, že jest z míry dobrou odpověd dal, nebo žádný se nenalézá, aby všeckny věci uměti měl, protožť se tak srdečně smál. Xantus mu řekl: Chceš-li, ať tě koupím? Odpověděl Ezop: Máš toho vůli, žádný tě nenutí, však máš-li tu mysl, tehdy vytáhni opasek a čti peníze. Pakli nechceš, nebudeš darmo trhati měšce. Tu žáci řekli mezi sebou: Věru jest učenější nežli náš mistr. Xantus řekl: Prosím tebe, pověz mi, kdybych tě koupil, neutečeš-li ode mne? Ezop odpověděl: Budu-liť co chtíti učiniti, s těžkem se s tebou o to budu raditi. Xantus řekl: Dobře mluvíš, než toť škodí, že jsi z Nepodobic. Odpověděl Ezop: Nemá se hleděti na nepodobnost těla, ale mysl a vtip člověka, ty se poznati mají a tomu se rozuměti má. Tu teprvá Xantus vece k prodavači: Zač ho dáš? A prodavač odpověděl: Ty jsi v tom kupectví takovém, tuším, mnoho nebýval. Řekl Xantus: Čím to? Odpověděl prodavač: Protože těch pěkných necháš a toho mrzkého sobě oblibuješ. Některého z těchto dvou kup a toho já tobě přidám. Odpověděl Xantus: Prosím tebe, zač ho dáš? Řekl prodavač: Za šedesát dukátův. A žáci hned za něj peníze ty odčetli a tak Ezop byl Xantův. Celníci pak, když o tom prodaji uslyšeli, opatrně se ptali, kdo koupil a kdo by prodal. Když pak prodavač a Xantus hleděli, kterak by za menší summu prodaného býti řekli, proto aby také méně cla dali, tehdy řekl Ezop: Tento jest prodavač a tento jest kupec, ač pak oni oba dva snad se za to stydí, však já svobodný jsem. Tomu se celníci zasmávše, odpustili jim clo.

Když se pak již domův rozcházeli a Ezop šel také za Xantem, i přihodilo se, že Xantus jda močil. Ezop vida to, chopil ho za plášť, řka: Pane můj, leč mne hned prodáš, jináč sice od tebe uteku. Proč to, řekl Xantus. Ezop: Protože já žádnému takovému pánu sloužiti nemohu. Xantus: Proč to pak? Ezop vetce: Že ty, jsa pánem, nedáš přirození odpočinouti, ale jda močíš. Já tak rozumím, kdyby ty mne po své potřebě poslal a potřeba by kázala, abych břichu svému polehčil, snad bych to dílo musel, jda anebo běže, dělati. Xantus řekl: O tu věc neníť se potřebí starati, ale toto slyš, co já tobě povím: Proto jsem to učinil, abych se trojího zlého vyvaroval. První, aby horkost slunečná polední hlavě škody neučinila. Druhé, aby prach země noh mých nepálil.