[1700] čas, jenž by to viděl [174v]číslo strany rukopisurád,
že byl přiveden v tvój hrad?“
Král vece: „Buď ve čtvrti léta.“
Přikáza všemu světu,
by králi, kniežata, páni
[1705] se dcerami se k němu brali,
že král Artuš v ty doby
chce mieti veliké hody.
A když uslyše Floribella,
tiem radostna velmi byla,
[1710] alevšak jest měla domněnie
pro jeho některé zavázanie,
že by jie nechtěl pojieti.
A když se uda přijíti
kniežeti do domu svého,
[1715] vypravi rytieře ctného
Tandariáše bohatě,
že hořieše veškeren v zlatě.
S tú kněžnú kdyžto pak jedú,
a když tu bliz již přijedú
[1720] k krále Artušovu dvoru,
přikáza král všemu zboru,
aby hrady, města vstaly
a Tandariáše přivítaly
a jemu čest i chválu vzdaly,
[1725] natisíckrát jej objímal[bg]objímal] obgimal.
Král Artuš, jakž jej sám zoči,
s koně svého dolóv skoči,
poče jej míle[bh]míle] milie přivítati,
řka: „Toběť jest se mnú viec ostati.“
[1730] Tandariáš děkováše
tíše, neb u vězení stáše.
Královi to pověděchu
a k kněžně tak mnoho dobrých jidechu,
aby jej s slibu pustila.
[1735] Ona nikakž nerodila,
řkúc: „Jáť sem jej sobě ži[175r]číslo strany rukopisuvila.
Chciť tomu, abych jej sobě měla.“
Jeliž bratr káza jej propustiti
a což káže, na tom jmieti dosti.
[…]text doplněný editorem[32]zde zřejmě část textu chybí
[1740] Z viery, z slibu i z vězenie.
A když uzře, že již nenie
zavázán v některé věci,
tuž se tepruv ubezpeči.
Král jej poče velmi ctíti
[1745] a s ním velmi vesel býti,
že kto s ním koli byli,
nikdy sú jeho neviděli,
by se kdy tak vesele jměl.
I což pak v ten čas potom zděl,
[1750] káza tanec učiniti,
všem pannám v tanec jíti.
Tuž se s ním král Artuš vodil,
kterúž by kolivěk sobě zvolil,
aby ta viec jeho byla.
[1755] Nejedna pak tu z nich[33]za tímto slovem škrtnuto slovo „tu“ mněla[bi]mněla] miela,
by ji pojal, an vše mine
a k své se Floribelle přivine.
Tuž tepruv vesela byla,
že k sobě viery nezbyla.
[1760] I což se pak stalo v ty doby,
král Artuš učini hody.
Tak vda onu královnu,
jenžto onomu pohanu
byla dlúhý čas v robotě
[1765] a nechtějíci jeho jmieti za chotě.
Jenž Tandariáš zdáš[34]nejisté čtení,
jměl pro ni někdy zlý kvas,
tuž pak onomu králi dal,
jehož v ten čas korunoval.
[1770] U něhožto Tandariáš vězal,
opět tomu jistému dal,
jemuž Tandariáš odjal
a pro ni [175v]číslo strany rukopisuvelikú práci jměl.
