rózno rozjide,
[230] král na vojnu zapovědě,
by s ním všichni kniežata, králi
na Tandariáše táhli,
na otce i národ jeho,
chtiec shladiti s světa toho.
Kapitola desátá
[235] Tandariáš měl zemi hrdú,
od hor, lesóv velmi tvrdú.
Nemohl kromě města jednoho velikého
do té země nikoli jeti,
leč komu chtěl přieti.
[240] Tandariáš připraviv se,
s otcem k bráně šedše.
V tom miestě sami ostali
a tu nepřátel čekali,
majíc s sebú lid veliký,
[245] jenž [po]text doplněný editorem cti stal z nich všeliký.
Nad tiem městem krásný hrad stál,
v němž panic se pannú přebýval.
Slíbiv s ní v čistotě býti,
až by mohl k milosti přijíti
[250] a u krále Artuše milost jmieti.
Tepruv chtěl Floribellu Tandariáš pojieti.
Kapitola jedenádstá
Král Artuš když k nim táhnieše,
s sebú velikú sílu jmějieše
devět králóv korunovaných
[255] a co kniežat i všech jiných.
Přitažechu k městu i k hradu,
tuť své stanoviště rozkladú.
Tandariáš byl tiem vesel,
zítra ráno ku panně všel.
[260] Káza sobě oděnie dáti,
panna jej poče připravovati.
A když jej obleče ve vše
a míle se požehnavše,
na svój oř vesele vsede,
[265] vzem sám kopie v ruku, jede
k vojsku krále Artušově.
Zóstaviv zástupy po sobě,
zda by bylo zlé potkánie,
aby čekal retovánie.
[270] Tak jezdi, toho hledaje,
zdaby se z dobrým potkaje
i dobyl sobě cti veliké.
Přihodi se z vojsky té,
jeden rek téhož hledaje.
[275] Tu se sním ihned potkaje,
podvázavše na se helmy,
hnasta na se prudce velmi.
Kopie obě přelomista,
meče na se vytrhasta.
[280] Dlúho se sečesta tamo,
Floribella zřieše na to.
Až Tandariáš přemohl
toho, jenžto kopie jměl,
jav jej, vede před pannu svú,
[285] řka: „Dávámť jej v moc tvú,
učiň z něho, což chceš koli,
zabij neb živ, toť všecko v tvé vóli.
Kapitola dvanádstá
Panně to by velmi mílo,
učini jemu dobré bydlo
[290] po tom trudě, svému milému
i také vězňovi tomu.
Druhé jitro ráno vsta,
