[77]číslo strany rukopisurozum, aby sě protivil marným věcem a věčné a statečné cti hledal, vida rozumem, že čest světské pochvaly jest podobna k onomu shnilému dřevu, ješto v noci sě jen leskne, a den ukáže, že jest věc shnilá. Takéžť nocť jest svět tento proti onomu dni věčnému. Zdeť sě zdá světlo světská pochvala, ale kdyžť k jasnosti onoho věčného dne přijde, budeť zřejmo, žeť j’ zetlelá věc všecka chvála tohoto světa. A hrdý člověk nebo smilný v těch přípravách pravá jest shnilost. I tuť ženské a dětinné mysly panují nad mužmi, když mužie povolí svým ženám a dětem těch přielišných příprav a nad svú moc, nechtiec od nich zde reptánie[52]rukopis NK XVII.C.15 má „rechněnie“ slyšeti proti sobě. Ale hóře jich dušiem, praví Hospodin, jichž jazykové a jichž výmysly hrdosti jsú proti Bohu, aby k hněvu vzbudili oči jeho velebnosti. Ale rcete spravedlivému, praví Hospodin, nebť jemu bude dobře, když strpí ta reptánie[53]rukopis NK XVII.C.15 má „rechněnie“ a ty úkory proti sobě a zdrží se v bázni Boží, nedada nad sebú ženské a dětiné mysli panovati.
Mluvieť i viece ten prorok o tak hrdých a smilných přípravách ženských a die žalostně toho nehodného: Lid mój ústavní upomínači oblúpili a ženy nad ním panovaly. Ó mój lide, ješto tě blahoslaveným praviechu, tiť jsú tě svedli, totiž ješto chválí ty marnosti. A tak přijdeť Hospodin k súdu vydati každému počet z daróv těch, jimiž jest daroval koho, své li jest cti marné od lidí hledal jest z toho, čili Božie, nač jest nakládal, po čem jest stál. Ej, střezte sě, by vám Bóh neřekl, káraje vás: Připásli jste mú vinnici, lúpež mé chudiny jest v domiech vašich! Proč mój lid pohubujete a boříte tvárnost Božie[54]rukopis NK XVII.C.15 má „mé“ chudiny? [Co j’ tvárnost Božie chudiny]text doplněný editorem[55]doplněno podle rukopisu NK XVII.C.15, jen čistota mysli mládcóv neb mladic sprostných, ne nádherných? Ti pak boří tu jich tvárnost, ješto svým příkladem a svými hrdými a smilnými přípravami táhnú je k smilstvu neb k hrdosti. Proti těm[56]rukopis NK XVII.C.15 má „pro tyť“ jest řekl Kristus: Ktož učiní puotku jednomu z mých malých, hodnějie by bylo jemu, by žernov byl přivázán k hrdlu jeho a v moře byl upuštěn. Tak mi sě chce nynie tomu rozuměti, že když jest taková hrdá, bylo by jí
