vze[440]číslo strany rukopisuli jsme, v němž vás napomínám řečí z polepšenie, a však netolik sě dopustilého nekajem, ale i viece přičínieme, jehož by sě bylo káti. A s velikú žádostí obdržiec zdraví, netbavi budem, jako[280]na tomto místě je omylem znovu zapsáno slovo „yako“ i dřieve za nic toho nevážiece, že jsme byli uslyšěni.
Protož přijdúc k sobě, nedajme naprázdno minúti času, ne teprv chtějme spravedlivý život počieti, když již bude z života jíti. Pomněm, ješto jest řekl Kristus: Proste, ať běhánie vaše nebude zímě ani v sobotu! V sobotu má podlé zákona Mojžiešova odpočinutie býti, a zíma jest také běhání přiekazna a utiekaní. Protož proste, aby ne teprv běhali před hřiechem utiekajíc, když milost stydne, když by již bylo v pokoji býti, když k chodbě již nebude času. Donidž kto má čas, že muož vyjíti ještě z hřiechu, nemeškaj sě jmieji na péči hodinu smrti a to, že ne darmo Kristus napomíná řka: Bděte, neb neviete dne ani času! Protož tato děva svatá, jejiež den dnes pamatujem, počtena jest mezi múdré panny; neb ne od lidí, ale od Boha hlédala jest chvály a tu jest nalezla. Jehož nám také dopomoz[nd]dopomoz] dopo.
Nastolovánie svatého Petra, apoštola Božieho
Kohož Pán Buoh v čest povýší, toho každý, ktož jest Boží, má v čest jmieti. A tak vida kostel, že jest Buoh ve trojí věci povýšil svatého Petra, k té cti jeho trój hod pamatuje svatého Petra: Jeden dnešní, jako jest posazen na stolici a okázán pastýřem stáda Božieho; druhý hod, když jest byl z vězenie vyproštěn; a třetí, když jest povýšen v nebeské blažené radosti. Prvnie jeho čest svatému Petru stala jest sě[ne]sě] fye tu, ješto jest Kristus vzvolil jej pastýřem kostela všeho. To lid slyšav, když již byli vieru přijali, dokonal, vsadivše jej na stolici a v tom okázavše duostojenství, že jest najvyššiem biskupem kostela všeho. Toť dnes pamatuje cierkev svatá. Druhé v té cti povýšil Bóh svatého Petra[nf]Petra] Pe, dav moc velikých divuov činiti jemu. Tak sě čte, že po uliciech nemocné kladli, aby stien jeho jich došel, a zdrávi byli. A když tak z toho byl slovuten, jal jej Herodes, chtě jej zahubiti. Ale divem Božie moci anděl jej z okov a z žaláře vyve[441]číslo strany rukopisudl.
