[400]číslo strany rukopisuDieť svět jemu: Mój jsi, mne hledáš, mně slúžíš, hrdost mú jmáš v svém srdci, pýchu plodíš, lakomě stojíš po tom, což já mám, po zboží, po cti, po marné lidské pochvale, po žádosti těla, po obžerstvu, po smilstvu. A tak i zlý král ďábel mohl by řéci: Mój jsi ty; jáť sem král nade všemi syny pýchy, jáť sem knieže a puosobce[lx]puosobce] poſuobcze[266]neobvyklá kvantita temností těchto. A zdali mnich neb jeptiška mohú řéci: Tvójť sem já, Bože? Jestliže drží své zákony, jistě mohú. Ale boří li je křivými omluvami, hřiech omlúvajíc, by hřiech nebyl, svět z klášteruov učinivše, v žádosti cti sahajíc úřadóv, v lakomé žádosti stojiec, by jměli, v milostech tělesných strojiec šepty neduchovní, v rotách sě držiec, leč křív, leč práv svój svému pomáhajíc zlého a tupiece druhé roty: nemohúť tací řéci, byť Boží byli. Odpovieť Bóh: Ne každý, ktož die mi Pane, Pane, vejde do královstva nebeského. Nechci sluze, ješto má pány mně protivné.
Nedivte sě, žeť sem z té veliké křivdy nějak v horlenie zašel, že jsú svět z klášteruov mnohých učinili. Neb klášteři jsúť miesto najvýbornější k Boží službě podlé svého ustavenie, i jest žel viece jich zkažení. Ano Kristus jako dnes tíše, krotce na oslíku přijev do Jeruzaléma, když všel do chrámu a kupečství uzřel v chrámu, rozhorlil sě. Jehož by nebyl v jiných ulicéch tak bránil, to tuto vyhnal z chrámu ty, ješto kupčili, a převracel jich stoly řka: Duom Otce mého učinili jste jeskyní lotrovskú! Ale dosti o tom; navrátím sě, abych řeč skonal o tom, že jest Kristus přijel do Jeruzaléma na oslíku. Znamenajte, jakť toho podobnost bývá duchovnie, ješto jest sě jako dnes stalo. Kristus s hory Olivetské poslal své mlazšie, aby odviežíc oslíka přivedli jemu. A oni svým rúchem přikryli oslíka. A vsedl naň Kristus a jel do Jeruzaléma. Tu lid to vida, Bohu u výsosti vzdával chválu. Kristus s hory Olivetské své mlazšie pošle, když z vysokého svého milosrdenstvie pošle své kazatele, své posly, aby sprostné lidi, hlúpé, ješto pro
