[354]číslo strany rukopisuv útěše hodu tohoto slovutného. Protož řku ještě: Učiň hod velikonoční Pánu Bohu svému; neb v tomto měsieci vyvedl tě[kk]tě] ſie jest Hospodin z Ejipta. Tato řeč psána jest v kněhách Mojžiešových. Ale ten hod velikonoční slóve příštie, neb židé přěšli z porobenie, jsúc z Ejipta vyvedeni, a pak duše svatých Otcuov[235]na tomto místě omylem znovu zapsáno slovo „ſswatych“ z pekelných temnic skrze Krista. A ten hod obojí Starého zákona i Nového sšel sě jest k jednomu času. Neb to, že jest v Starém zákoně skrze krev beránka bez poškvrny přěšel lid z ejiptské poroby v Boží službu a vyšel na cestu k slíbené zemi, znamenie jest toho bylo, že my skrze prolitie drahé krve Syna Božieho, toho pravého beránka bez poškvrny, přejdem z ďábelské moci a vyjdem na cestu spasenie věčného. Protož tento hod velikonoční máme dni tyto všecky s utěšeniem pamatovati. Ale že svatý Augustin die znamenitě: Tehdy hody ctíme pravě, když toho, což nám hod ukazuje, životem a obyčejem následujem, viece životem dobrým Boha chválíme, nežli bychom zpievali dlúhými hlasy a vysokými. A protož vidúc, že hod tento přieštie slóve aneb vstánie Syna Božieho, vizme, ať by to v nás skutkem bylo, což jmena ukazují hodu toho, abychom vstali s Kristem, přěšli v pevnější život a v utěšenější, přestěžili sě v lepší z dobrého, vstavše v něm z duchovnie smrti, jako jest on vstal z tělesné, aby viece neumřel! Nedajme sě povolením[kl]povolením] powolenij k hřiechu viec umrtviti, přecházejme z jednoho dobrého do druhého, až sě i přěstěžíme do královstva nebeského!
Ale vida svatý Bernart obyčej lidský, že sě opět po tomto hodu lidé v hřiechy navracují, žalostně mluví, zdali by sě někdy někto utekl na to, řka: Znamenajme snažnú myslí, coť nám to miení, že hod tento vstánie nebo vzkřiešení slóve, a slóve přieští nebo přestěženie! Vzkřiešenoť jest aneb vzkřěslo Kristovo tělo; v téžť sě jest nedostatky nevrátilo, ale vzkřeslo v pevnosti již oslavené, ne aby opět bylo v nedostatciech našeho hubenstva; ale přešlo jest to vše, v chválu
