[321]číslo strany rukopisuútěcha bývá, když těm vnitřním žádostem tělesným a světským neprotiví sě. A to jest v Písmě znamenáno, že když byl Bóh poddal Židóm jich nepřátely, řekl jim: Nebudete li chtieti všech zbýti, kteřížť ostanú, budúť vám jako hřebíci v očí a jako kopie v bocích vašich. Takéž svět potupiec nebezpečno neostati s světskými obyčěje a líbosti. Dotud, dotud, až žádost rozum i oslepí. A protož die svatý Pavel: Neroďte sě tomuto světu připodobnávati! A tak prvnie alleluja v prvniem obrácení, v prvniem světa opuštění, ale opět druhé alleluja druhá a větší radost, když i žádost, ješto trží mysl světskú a tělesnú věcí, zetřěna bude. A to sě teprv pravá pomsta nad světem stane, ješto svými rozličnými nečistotami przní duše a mysli jako zlá kuože. Neb žádosti světské a tělesné jsú hlavy zprzněné světem. A ktož nemuož všie věcí těch hlav zetřieti, že tržie jej v žádosti takové věci tohoto světa, drž je u vězení, nejdi po nich, jdi v duchu, a tělesných žádostí nedokonáš.
Třetie tu jest psáno alleluja, ješto die svatý Jan: A slyšal sem hlas jako hlas mnoho vod a jako hlas velikých hromóv, any řkú alleluja. To znamenává, že to činí sbožným spravedlivú radost, když již věrně a právě bude sě káti dřevních hřiechóv, dosti čině za to, co jest hřešil. Neb skrze ten truoj[jf]truoj] twuoj hlas troji věc móžem znamenati, ješto přísluší k pokání. Ten v trúbení lid israhelský měl obyčej: když jednú trúbili, stany hnuli; a když druhé, k cestě neb k boji sě připrávěli; a když třetie, bojovati počínali. Takéž po prvniem pokání hlasu hřiechu ostáváme, po druhém stav proměňujem a po třetiem všie věcí bojujem proti všem hřiechóm. Hlas mnoho vod slzí kajících znamenává a hlas hromu velikého snažnost v pokánných skutciech v silné mysli; a když to[209]v předloze NK XVII.C.15 hranice folií, ta zpřeházena pravé pokánie bude, z tohoť jde radost spravedlivá.
Čtvrté tu jest písmo alleluja položeno[210]zjevně chybný zápis, ješto čtyřmezdcietma starcuov a čtyři zvieřata poklonili sě tomu, ješto
