[307]číslo strany rukopisuó, přědivné ráčenie! Bóh neslýchané chvály červkem hubeným nevzhrdal býti; pán všech jsa pánuov, a sluhú chtěl jsi sě ukázati! Máloť sě zdálo, aby byl naším otcem, ale i bratrem naším ráčil jsi býti. Ty také, Hospodine, jemuž ižádné věci potřebie nenie, u počátce tvého narozenie nestrachoval si sě zavržené chudoby nepokoje pokusiti. Neb, jakž Písmo praví, když jsi sě narodil, nemohl jsi hospody u miestě jmieti, ani kolébky, ješto by byla tvé dětinstvie ukojila; ale ty, ješto všecken svět v své ruce držíš, jako v hrsti jej obklíčiv, u mrzuté jesličky smrdutého chléva, v rúšky jsa obinut, jsi položen. A ještěž ty jesličky od němých hovad matka tvá jako u pojičku vzala. Radujte sě, radujte sě vy, ješto v zavržené chudobě krmíte sě, neb s vámi Bóh ne v rozkoši krásné, ale v chudobě; ani muož nalezen býti v zemi těch, ješto rozkošný život vedú. Což sě již, ó, bohatče, chlubíš viece, blatná věci,[198]nejisté čtení odpočívaní tvého lože pisaného a rozkošného, když král nad králi svým odpočívaním posteli chudých lidí poctiti ráčil? Rozkošné děťátko, v jehož moci jest všecko, mimo hedvábné tvé lože tvrdú slámičku, ješto dobytek jie, k loži svému vzvolilo sobě, a ty postele sprostné nenávidíš! A tvá přielišná mladost, milý Jezu Kriste, od nepřátelských mečuov nebyla bezpečna. Neb ještě jsi u sladkých prsí své matky byl, když sě anděl zjevil Jozefovi ve sně a řka: Vstaň a vezmi dietě s matkú jeho a uteč do Ejipta; nebť Herodes bude hledati dietěte[iu]dietěte] dietete, aby je zatratil! Od toho miesta, žádúcí Jezu Kriste, počal jsi trpěti. A netolik trpěl jsi ten nepokoj v svém dětinstvií, ale smrt u malých dietkách, jichž mnoho tisícuov, ani ještě sáchu, Herodesovo nemilosrdie zahubilo.
A když pominul věk dietěčstvie tvého, k naučení nám pokorný jsi příklad ostavil. Neb neseděl jsi v radě mezi pyšnými lidmi, ale mezi učenými u Písmě, tieže jich a poslúchaje, a jsa pán učenie všeho a múdrost samého Otce Boha. A také jsi nám příklad ostavil poslušenstvie,
