jiný[261]číslo strany rukopisumi čichy tělesnými, řečí i skutkem? A pakli bychom ukrotili tělesné čichy a drželi v pravdě, kto sdrží srdce, jehož myšlenie na všaký čas pochýleno jest ke zlému? A pakli kto, ješto nevidí množstvie svých hřiechuov, toť to činí, že sám v sě vnitř nevejde. A protož die Bóh, jakož jest řekl Ezechielovi: Vejdi vnitř a uzříš ohavné věci. A on všed uzřel: všady podobnost všech nečistých žiežel a všecka ohavnost zvieřat, obrazi nečistí po stěně byli zmalováni. Totiž viděl ohavu hřiechuov prorok Boží, vnitř všed v chrám Boží, totiž v duši, a podobnost všie ohavné věci a obrazy zmalované nečistých bohóv. Neb ač kto skutkem sě vraždy neb smilstva nedopustí, ale snad nenávist má k někomu, ješto jest podobnost vraždy; aneb v mysli oblibuje takové věci, ješto k smilstvu táhnú, a jako obraz té postavy v mysli drže, ješto ho dráždí k té líbosti; a tak i o mnoho jiném, že ktož chce, vejda vnitř v svú mysl, znamenati, nalezne podobnost a obrazy téřměř všech úhlavných hřiechóv, ješto jest obliboval, povolil, myslí sě pokochal, ač sě jest kto skutku nedopustil. A tak, když ty obrazy a podobnosti ohavných věcí viděl prorok, řečeno jemu: Když sě obrátíš, ještě uzříš větší ohavu. Neb čímž sě kto plnějie obrátí k Bohu a hlúbe v sě vejde, tiem viece světlem pravdy svých hřiechóv uzří. Protož svatý Bernart mluvě o této řeči Ezechielově die: Přikázal nám Bóh, abychom sami vešli v tajnost srdce svého, abychom sě na své hřiechy rozmyslili, a naleznem svých hřiechóv mnoho; neb jsme hřešili nad mořský piesek. Chodili jsme vzdvihše hlavy, marnosti plni[169]sic! oči naši[170]sic!, uši utrhánie jiným jich cti, vuoni jsme voněli smrti, ano nám světská marnost libě voní, múdrost světská i což koli takového. Usta naše poklínanie a zlořečenstvie plna, ruce zlých skutkóv, žádost hotova k nepravosti. Nenie bázni Božie před očima našima. Táhnem hřiech jako dlúhý řetěz, ano sě drží jeden druhého, a netbáme, až jím