[256]číslo strany rukopisusě proto nerozpačila, nerozhněvala z té potupy, an ji psem nazývá, ale v pokoře vyznala řkúc: Tak jest, pane; ale i štěňátka jedie drobty, ješto padají s jich pánuov stola.
Ó, s jakú žádostí kázáše jednú Milíč u svatého Jiljie v Praze slovo toto! Toť plápoláše silný duch z něho, v Boží milosti mnoho jest tu vydal ohňových slóv. A já v téj památce jakež takéž mnoho opustě chci řeč mluviti svatého Jana Krizostoma, ješto jest ji tu i on mluvil. Tak die Krizostom o téj ženě: Ó, síly té ženy, ó, stálého úmysla jejieho a jejie veliké viery! Lékař die a Pán die: Nemuož, a ona die: Muož. Ale z toho nenie nemúdře ohýralá, ale správně má chválu jmieti hledajíc v silné mysli a v doúfaní vyproštěnie od zlého ducha, od takého nepřietele, z nemilostivého súženie jeho. Kristus die: Nenie dobré vezmúc chléb dětí i dáti psóm. A ona die: Tak jest, Pane, totiž: dějeť sě to; nebť i štěňátka jedie drobty, ješto padají s jich pánóv stolu. Neodmlúvámť, že mě psem nazýváš, ale rádať vezmu, coť na psa sluší. Daj drobtuov, ještoť zbývají po tvých dětech! Viztež, co jest sě jí stalo z té pokory, z té ústavné prosby bez rozpači! Kristus, ješto s ní mluviti nechtieše, ješto před ní z domu vyšel, ješto odpoviedáše, že nenie hodna uslyšenie, ješto ji psem nazýváše, aj, jakť jest pochválil viery jejie řka: Ó, ženo, veliká jest viera tvá! Jako by řekl: Prorokuov jsi neslyšala, zákona jsi nečtla, ani jsi viděla jiných divuov, ješto sem činil, jen že s slyšala o mně, a nadto a já jako hrdám tebú, psem tebe nazývám, jdu od tebe, a však jsi ode mne neodešla, stála jsi prosiec. Ó, ženo, veliká jest viera tvá! Dávno ta žena již umřela, ale vždy trvá chvála jejie veliké viery. Kamž sě obrátí kto po všem světu v cierkvi svaté, v Čechách, v Němcích, u Vlaších, v Uhřiech a i v Litvě, všudy volá slovo Ježíšovo: Ó, ženo, veliká jest viera tvá! Buď tobě, jakož chceš! Proto, že jest velikú vieru
